The future is your choice! 5

2. června 2011 v 18:27 | K@rin |  The future is your choice - K@rin
5.
Elena ležela vedle Stefana a snažila usnout. Normálně ji jeho přítomnost uklidňovala a cítila se uvolněně, ale dneska by radši byla sama, aby v klidu mohla přemýšlet. Stefan spokojeně spal, zatímco ona měla v hlavě totální zmatek.
Damon byl zpátky, to znamenalo, že by si konečně měla ujasnit, co vlastně chce. Elena se převalila v posteli, nevěřila tomu, že by se jí dneska podařilo usnout. Pořád si v hlavě přehrávala dnešní večer. Lucy byla opravdu milá, Damon vedle ní vypadal spokojeně a Stefan sice nechápal vývoj situace, ale pokud by to znamenalo Damonovu změnu, tak byl spokojený. Jediná otrávená byla Elena. Damon se choval přátelsky, k Lucy a Stefanovi, ji ignoroval. Choval se, jakoby tam nebyla.
Elena si povzdychla. Dneska fakt neusne. Vstala, jak nejtišeji uměla, aby nevzbudila Stefana a vyplížila se z pokoje. V kuchyni si vzala sklenici s vodou a popcorn. Chtěla se uklidnit u nějakého filmu. Nechtěla přemýšlet.
"Jejda," zarazila se. Gauč už byl obsazený. Seděl v něm Damon a sledoval něco v televizi. "Nenapadlo mě, že tu někdo bude."
"Hmm," Damon neprojevil sebemenší zájem.
Elena nejistě přešlápla z jedné nohy na druhou. "Můžu se dívat s tebou?" Opravdu to řekla? "Nechce se mi spát."
Damon rukou ukázal na volné místo vedle něj, ale s odpovědí se nenamáhal. Elena se tedy posadila. Cítila se nesvá.
"Na co se díváš?" Na tohle už přece musí odpovědět.
"Na televizi."
"Aha," vzdala to. Damon se na ni očividně ještě pořád zlobil.
"Damone?" zkusila to po chvíli znova.
Damon se k ní otočil a tázavě pozvedl obočí.
"Ty se pořád zlobíš, protože sem vás vyrušila?"
"Ne." Damon se otočil zpět k televizi.
"Takže jo," pochopila z toho Elena.
"Ne," zopakoval.
"Tak co se děje? Buď mě ignoruješ, nebo jsi protivný."
"Eleno, pamatuješ si na náš poslední rozhovor, než jsem odešel?" Elena přikývla, a tak pokračoval. "Tak si určitě dobře vzpomínáš, na to, co jsi mi řekla. Už nejsme přátelé, Eleno. Nemusím k tobě být milý."
"Já… Já, nemyslela jsem to tak. Byla jsem naštvaná. Zabil jsi přece Jeremyho." Elena si uvědomila, že Damona nechce ztratit. Potřebuje přítele jako je on. Někoho, kdo ji rozesměje, vyslechne ji, pomůže…
"Ale myslela."
"Možná v tu chvíli. Ale když jsi odešel, hrozně si mi chyběl," pronesla plačtivě. Opravdu jí bylo do breku. Až teď na ni úplně dolehl ten pocit, který se snažila ignorovat. Damon byl součástí jejího života. Musel být, patřil do něj.
"Mobilní telefony ti nic neříkají?"
"Neměla jsme číslo," hájila se.
"Stefan jo."
Cože? Vždyť jí tvrdil, že o Damonovi nic neví! O tom si s ním ještě promluví.
"Kdybys neodešel, dávno by z nás zase byli přátelé."
"Eleno, poslouchej mě. Nebudu se opakovat. Nikdy jsem se nechoval vzorně. Udělal jsem spoustu chyb, já to vím. Vím, žes měla spoustu důvodů mě nenávidět, ale přesto si mi dala šanci a za to ti budu vděčný do konce života. Udělala jsi ze mě lepšího člověka. Jenže přátelé si nelžou a nevyužívají se, tvoje slova. Po staletí jsem konečně někomu věřil, ale tys mě prostě odepsala, tak se teď nesnaž dělat, že jsi moje kamarádka." S těmito slovy se Damon zvedl, věnoval jí poslední pohled a odešel pryč.
Elena zůstala sama na gauči, slzy jí stékaly po tváři. Už se jim nebránila. Brečela čím dál víc. Měla pocit, že bude zvracet.
Nechápala se. Proč to tenkrát udělala? Vždyť to ani nemyslela vážně. Chtěla ho jen potrestat. Měla si uvědomit, jak byl Damon v té době zranitelný. Příliš spoléhala na jeho lásku a oddanost k ní. Teď je to pryč. Jak to mohla dopustit?
Damon byl sice nevypočitatelný, ale ji nikdy nezradil. Byl na blízku vždycky, když potřebovala. Proč si to neuvědomila dřív? Elena se stočila do klubíčka a tiše vzlykala. Jak moc je pro ni přátelství důležité jsi bohužel uvědomila pozdě. Po několika hodinách vyčerpáním usnula.
Damon stál na schodech a ze tmy ji pozoroval. Bylo mu jí lito, přece jen bývali přátelé. Miloval ji a vůbec si nebyl jistý, jestli jsou jeho city úplně pryč. Dlouho se na ni díval, vypadala tak bezbranně. Měl chuť ji jít utěšit. Ale nemohl se k tomu odhodlat. Ublížila mu. Nechtěl to zažít znovu, teď pro něj neznamenala to co dřív, a tak to musí zůstat.
Jenže ona pořád pláče, kvůli tobě, domlouval mu tichý hlásek v jeho hlavě. Už se chystal jít za ní, když mu někdo položil ruku na rameno.
"Lucy? Proč nespíš?"
Dívka se na něj usmála. "Je mi bez tebe smutno," Lucy ho chytla za ruku a odvedla nahoru do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama