The future is your choice! 10

2. června 2011 v 18:31 | K@rin |  The future is your choice - K@rin
10.
Stefan nervózně přešlapoval v hale tam a zpátky. V ruce držel mobilní telefon, už po několikáté vytočil Elenino číslo, po několikáté marně. Nezvedala mu to.
Přece nemůže být ještě naštvaná. Ví, že všechno, co dělám, dělám z lásky k ní. Uklidni se, klid Stefane. Ne to nepomáhá, mluvení sám se sebou to všechno ještě zhoršuje. Elena je rozumná, promluví si spolu a všechno bude v pořádku. Mám jenom zbytečný strach…
Znovu vytočil Elenino číslo. S povzdychem telefon nakonec odložil. Měl chuť vydat se k ní, jenom se přesvědčit, že je v pořádku, ale věděl, že by byla naštvaná. Nechtěl to mezi nimi dělat horší než to je.
"Copak bratříčku? Trable v ráji?"
"Damone," Stefan mu kývl na pozdrav, snažil se vyhnout odpovědi. Damon není typ člověka, se kterým by chtěl řešit svoje problémy.
"Dáš si?" Damon pozvedl sklenku plnou červené tekutiny. "Nebo si radši ulovíš nějakou veverku?" Posměšně si odfrkl.
Stefan se povzneseně usmál. "Třeba lišku, to ti může být jedno."
"Co ty a Elena?" změnil Damon téma.
"V pořádku, proč se ptáš?" zalhal bravurně Stefan, menší rozpor se nepočítá. Elena byla podrážděná z toho útoku na ni.
"Jen tak," Damon se škodolibě usmál. "Víš, co dělala včera v noci?"
Stefan byl v mžiku u Damona. "Co tím chceš říct?"
"Vůbec nic, jenom, že já jsem si včerejší noc náramně užil." Zamával mu sklenkou před obličejem a vypařil se.
"Eleno! Musím s tebou mluvit!" Stefan vybíhal schody do jejího pokoje. Jenna nebyla doma, jen Jeremy ve vedlejším pokoji. Stefanovi bylo úplně jedno, jestli ho někdo uslyší. Musel zjistit, co tím Damon myslel. A musel to vědět hned.
Stefan vztekle rozrazil dveře jejího pokoje. "Eleno!"
Elena se zavrtěla v posteli, přehodila si polštář přes hlavu a snažila se spát dál. Ze začátku si vůbec neuvědomila, co se děje.
"Eleno, mluvím s tebou!" Stefan zvýšil hlas a strhl z ní peřinu.
"Stefane?" Elena se pomalu probouzela. Chvilku jí trvalo, než se vzpamatovala. "Co tady děláš?
"Cos dělala včera večer?!" Stefan ztrácel trpělivost. Jak šlo o jeho bratra, probouzela se v něm nesnesitelná žárlivost.
Elena polekaně pohlédla na prázdné místo vedle sebe a v duchu si oddechla. Vůbec nepostřehla, kdy Damon odešel, ale teď byla ráda.
"Tak?"
"Kde bych měla být? Tady." Ani nelhala. Opravdu tady byla. Chtěla by Stefanovi říct pravdu, ale měla strach. Nechtěla mu ublížit, nezaslouží si to. Vždycky se k ní choval, jak nejlíp uměl. Lépe než si zasloužila.
"Sama?"
Elena se snažila tvářit zmateně, nechápavě a zároveň nevinně. "Nechápu, o co ti jde, Stefane." Jak ho napadlo vlítnout k ní do pokoje a z něčeho ji podezírat? Věděl snad něco?
Stefan při pohledu na ni pookřál. "Lásko, promiň." Stefan se posadil na kraj postele. "Já… potkal jsem ráno Damona a nevím, co se stalo. Prostě žárlím. Nezlob se. Jak jde o Damona… no však mě znáš. Omlouvám se, že jsem se tě podezíral."
Elenu jeho upřímnost dojala. Přála si, aby mohla udělat to samé.
"Vlastně, mám pro tebe překvapení. Po té žárlivé scéně, kterou jsem ti tu převedl, se to vůbec nehodí, ale to nevadí. Miluju tě a chci ti dokázat jak moc. Mělo to být překvapení až na večer, ale udělám to hned."
Elena jen pozvedla obočí a čekala, co se bude dít. Stefan poklekl před postel a Elena měla jasno. Modlila se, aby to nebyla pravda.
"Eleno, lásko mého života," Z kapsy vytáhnul černou sametovou krabičku a otevřel ji. "Vezmeš si mě?"
Cože? On to myslí vážně. Ah, Stefane. Kdybys to, tak udělal před měsícem, neváhala bych. Ale teď? Nemůžu to udělat. Miluju Damona. Záleží mi na tobě, svým způsobem tě taky pořád miluju, ale není to, to samé, co cítím k Damonovi. Stefane… odpusť mi.
"Eleno, staneš se prosím mou ženou? Máme před sebou dlouhou budoucnost." Stefan se tvářil, tak nadšeně. Elena neměla to srdce ho odmítnout.
"Stefane…" Do očí se jí draly slzy. Panebože, co mám dělat?
Stefan její reakci špatně pochopil, myslel si, že jsou to slzy dojetí.
"Eleno, miluji tě. Nemusíš už nic říkat. Vím, že to cítíš stejně jako já." Stefan si jí vzal do náruče.
To už Elena nevydržela a rozplakala se úplně.
"Stefane, já… já…nejde to… nemůžu…"
Stefan se zarazil. "Co nemůžeš? Můžeme, vezmeme se až po škole, není kam spěchat. Neboj se ničeho."
Elena se trochu vzpamatovala, odtáhla se od něj. Snažila se dívat se mu přímo do očí, ale nakonec to nevydržela a sklopila zrak.
"Nerozumíš mi. Nemůžu si tě vzít." poslední slova téměř zašeptala. Měla strach říct to nahlas.
"Proč ne?" Bolest ve Stefanově tváři byla nesnesitelná. Odvrátila od něj pohled.
"Miluju Damona."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama