Never Say Never Ever! 10

6. června 2011 v 20:39 | Danielle |  Never Say Never Ever! - Danielle
NEROZUMÍM
"Damone, co to děláš?" vyjekla poměrně hlasitě, než chtěla Elena zrovna ve chvíli, kdy se k ní začal Damon po krůčcích přibližovat. Vzpurně vztáhla ruce před sebe a zacouvala směrem k oknu, jenomže se tak nachytala sama sebou; narazila totiž na tvrdý okenní parapet - dále už couvání nebylo umožněno.
Pokrčil rameny a poprvé od doby, kdy ho poznala, jí připadal stejně ztracený, jako někdy ona samotná po unáhlené a neočekávané smrti jejích rodičů. Jaké pocity a myšlenky se v něm vlastně musejí po ta léta schovávat? Pomyslela si Elena s jistým zadostiučiněním a vztáhlé ruce spustila zase zpátky směrem k bokům, takže jí jen visely.
"Já ani nevím, věřila bys tomu?" zasměje se poněkud nejistě a poté Eleně pohlédne přímo do očí, tak hluboce, že má strach, aby ji tím žárem, který se v jeho žádostivých očí odráží, nepopálil. Nedokáže se mu dívat do očí. Čehož si samozřejmě velmi dobře všimne i on samotný.
Nakloní hlavu na stranu. "Nedokážeš se mi dívat do očí, přestože tvé srdce směruje stejnou cestou jako to mé, Eleno?"
Hnědovlasá dívka se narovná v zádech a odmítavě zakroutí hlavou, přičemž se jí Bůh ví proč v hlavě přehrávají všechny rozhovory a debaty, které s Damonem za celý svůj život vedla. Mate ji to. Ale moc dobře ví, že za to on nemůže. To její rozum a… ještě něco dalšího… způsobilo, že se cítí podivně svázaná neviditelným provazem, jehož pánem je právě on, Damon…!
"Nerozumím ti," odpoví mělce.
Damon se usměje tím svým starým způsobem ironického Damona, ale ona už v tom úsměvu, celém pokrčeném jako kousek papíru, nepoznává toho starého Damona. Tenhle nový se totiž nechová jako pubertální pako (jak ho často nazývá), kterému je všechno jedno a který se nestará o nikoho jiného, než sám o sebe a svoji minulost, budoucnost i přítomnost. Jak tohle zvládnul za jeden jediný den? Nebo se takto mění celou dobu, co ji zná a ona si toho jen nevšimla, protože byla až přespříliš zahleděná do jeho ironických poznámek na adresu jejího a Stefanova vztahu a chování?
"Rozumíš, ale nechceš mi rozumět. Chápu to, opravdu."
"Ne, nechápeš. Ani já ne. Co se ti stalo??!" panikaří Elena a už ani nemá odvahu se mračit…
Znovu pokrčí rameny. "Nevím. Uvědomil jsem si pár věcí. Nechci kolem tebe neustále chodit a vědět, že nikdy nebudeme mít šanci si o tom promluvit."
"O čem?"
"O nás."
"Tady není žádné "my"!" opraví ho necitelně Elena a setře si rychle, aby to Damon nepostřehl, slzu, která jí skane po obličeji. "A nikdy ani nebylo."
"To si myslíš?" usměje se Damon, který si očividně neuvědomuje, že toto téma rozhovoru jí není dvakrát příjemné a nechce se o tom bavit. Jenomže on byl slepý, hluchý a bezcitný vůči všemu ostatnímu.
"Jediné, co chci," řekl a myslel to v tu chvíli opravdu vážně, "je vědět, že ty víš pravdu, Eleno."
"Pravdu? Jakou?" zeptala se v neblahé předtuše, ale už to dávno věděla. Odpověď znala do toho prvního dne, kdy se ji pokusil políbit a ona mu vrazila políček, až jí brněla celá ruka. Tehdy jí hlasitě a bolestivě bušilo srdce, až měla dojem, že jí vyskočí z hrudi. Už nikdy takové vzrušení a zároveň rozrušení nezažila.
"Že tě miluji," odpoví s obtížemi a nedokáže se jí několik sekund podívat do tváře. Nedokáže to.
V momentě, kdy tak přeci jen učiní, si Elena všimne jeho slz, které mu zdobí tvář a nelíbí se jí to, ani náhodou se jí to nelíbí. Ví, co si představuje pod pojem láska zrovna Damon a také ví, že to není jen nějaké mírné poblouznění, ale opravdová a čistá láska. Taková, jakou choval například ke Katherine. Páni, tohle jí moc nepomáhá, myslet v takovou chvíli zrovna na ni. Spíše ji to uvádí do rozpaků a deprese.
"Damone," nadechne se k odpovědi, kterou ani ona samotná v tu chvíli vůbec neví, jenomže on ji necitelně přeruší a pokračuje ve svém proslovu, kdy se neustále zasekává a nedokáže říct kloudnou větu.
"Ne, nepřerušuj mne teď, prosím. Já… chtěl jsem… ti jen něco říct. Něco víc ještě. Mariana… otevřela mi oči, víš? Vlastně mi řekla, že bych si neměl na nic… hrát. A neměl lhát a vše zlehčovat. Jenomže já to tak nikdy nechtěl, Eleno. Já ne. To mi způsobil život, moji povahu. Vždycky to tak bylo… vždycky.
Ale tímhle to nekončí. Já… nikomu jsem se nikdy neotevřel. Chápeš? Proto je to tak těžké. Ti říci, že tě miluji a že tě vždycky budu milovat, protože tohle není jen nějaká hra, kterou hraji. A hrál jsem jich už doopravdy hodně, což si ani nedokážeš představit."
"Damone, nemusíš mi to říkat, vážně ne!" přesvědčuje ho nepřesvědčivým hlasem, ale marně. Rozjel se a je k nezastavení.
Zavrtí hlavou, už počtvrté od té doby. Vyhlédne nepatrně z okna, jestli se někde v blízkosti nenachází Stefan a nebo Marina, jenomže on moc dobře ví, že dříve než zítra ráno se tu ani jeden z nich neobjeví. Ani vlastně neměl tušení, jak to ví. Něco mu napovídalo, že jeho bratříček už prostě přestává být tím svatým člověkem/upírem, kterým ještě před nedávnou dobou býval a více se přibližuje k Damonově povaze, co se týče dívek a jeho náhledu na ně samotné. Ne, že by to Damonovi nějak vadilo, to se musí nechat. Alespoň je Elena častěji sama a on má tím pádem i více možností k tomu, aby s ní mohl být o samotě. Mariana mu kompletně změní život, pomyslel si. Sotva přijela, začíná mít oči jen pro ni a toho si slepá Elena přeci musí všimnout! Nebo se snaží o to, aby si toho nevšímala? Nechce to vidět? Nechce toho být svědkem? Nechce žít v klamu, který okolo sebe ti dva neustále pořád dokola tvoří?!
"Musím. Chci. Potřebuji to říct. Potřeboval jsem ti říci jaké k tobě chovám city, musel jsem. A chci ti ještě říct, ukázat, ještě jednu věc. Můžu?"
Elena pokrčí rameny s mylným domněním, že je jí už všechno jedno. "Fajn. Tak co mi ještě chceš říct, Damone?"
A on beze slova a i bez jejích námitek, které vlastně ve skutečnosti na sto procent očekával, přijde až úplně těsně k ní, obejme ji jemně okolo boků a políbí. Hluboce, vášnivě. Tak, že žádná žena nemůže odmítnout tu náruč vášně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strangehouse strangehouse | Web | 6. června 2011 v 20:44 | Reagovat

Jeee moc hezu. jinak nina na dessu je nejvic krasna!!!

2 Katherine Katherine | Web | 6. června 2011 v 20:44 | Reagovat

Hezký blog :)

3 Fill Fill | Web | 6. června 2011 v 20:47 | Reagovat

Máš super blog! Prosím, nemohl/a by ses podívat na mojí stránku a ohodnotit, popřípadě účastnit se nějakých akcí? Děkuji mnohokrát.  Na tvojí stránku se určitě podívám. Přeji pěkný den :-)

4 verca verca | 6. června 2011 v 20:48 | Reagovat

wooow to je bozi ikdyz cekala jsem ze tu das dalsi dil But what about second chance? vlastne jsem se nan ho uplne tesila tak ale nevadi i tuhle povidku mam strasne rada a je moc krasna ale vic se mi libi ta co jsi ted rozepsala ne ze by toto bylo spatne jen se mi posledni doubou strasne moc libi Klaus a zadna takova povidka o klausovi tu jeste nebyla takze jsem moc rada ze ji pises

5 Kate a Monte Kate a Monte | Web | 6. června 2011 v 20:49 | Reagovat

hezky píšeš :)

6 Áňa Áňa | Web | 6. června 2011 v 20:51 | Reagovat

Pěkný blog :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama