But what about second chance? 4

7. června 2011 v 19:00 | Danielle |  But what about second chance? - Danielle
BUT WHAT ABOUT SECOND CHANCE?
KAPITOLA 4
KLAMY A HLAVOLAMY
"A jak to chceš zjistit, Alex?" zeptá se mě se smíchem Stefan a bezradně si promne ruce, které se mu třesou jako po dvoudenní zimnici. Neměl jsem s tím ani začínat, napomene se v duchu, ale v realitě je mu velmi dobře jasné, že už nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. Třeba mu Alex pomůže.
Pokrčím rameny a pak se náhle usměji, i když moje nálada i aura je najednou tak černá, že by jste v ní nemohli najít cestu ven.
"Klause jsem potkala," přiznám neochotně a zamračím se, až se dvě vrásky na mém čele spojí do jedné a vytvoří tak jednu kolmou.
Stefan se lekne. "Cože? Jak to? Kdy?"
Částečně hystericky se zasměji a vycením krásné bílé zuby. Když si vzpomenu co všechno už ty zuby překously a jsou pořád stejně bílé… no…!
"Asi před patnácti minutami. Dalo by se říci, že jsem utekla. Nepotřebovala jsem ho poslouchat."
"A co ty?" zeptá se mě, bez jakékoliv další reakce na má slova o Klausovi. "Co si myslíš ty? Kdo mluví pravdu?"
Pokrčím rameny. Doopravdy to nevím. A to mu také řeknu. Jako vždycky, když něco vysvětluji, se rozpovídám. "Záleží na tom, čemu chceš věřit.
Klaus je úplně nejstarší z nejstarších, Stefane. Je to upír, o kterém si všichni myslí, že je to jejich stvořitel a pán světa. Co znám těch pár upírů, kteří měli to štěstí a zároveň i smůlu, že se s ním setkali, nikdo by si nedovolil pochybovat o něm a jeho pravdě. Nikdo by si nedovolil mu byť jen odporovat. Protože moc dobře vědí, že by je bez mrknutí oka zabil.
A Elijah… Ty moc dobře znáš můj současný názor na něj.
Dříve, ještě než se stalo to, co se stalo, jsem ho měla ráda skoro jako bratra. Znali jsme se jen dva měsíce a cítila jsem, že se mezi námi ono bratrské pouto doopravdy vytvořilo a my jsme příbuzní, jsme dva lidé, kteří by si nikdy neublížili. Měl tehdy děsivě rád Katherine. Pamatuješ, jak jsem byla tak moc překvapená, když jsem ji v osmnáctém století viděla u vás v domě? Už to ti tehdy dalo na vědomí, že my dvě jsme asi trošku staré známé. I Katherine byla jiná. Nebyla to taková manipulativní mrcha jako je nyní. A navíc měla Elijaha ráda. Hodně ráda."
Stefan se překvapením zachmuří. "Cože? Ona - Katherine - měla ráda Elijaha? Mluví tu o stejných upírech, Alex?"
Mlčky přikývnu a následujícími slovy ho téměř odrovnám, tak, že není schopen dále mluvit. "Ano, je to pravda. Řeknu ti jak to tehdy bylo. Ale… opravdu to chceš slyšet? Nevím, jestli se ti to bude líbit."
Stefan jen mávne rukou na znamení, že je mu už úplně jedno, co uslyší. Nečekal asi, že se rozhovor se mnou takhle… změní. Nečekal a nedoufal v to, jaký směr naše konverzace nabere. Ani já ne. Přišla jsem sem jen za tím cílem, abych si popovídala s přítelem a seznámila se s jeho dívkou. Snad to nakonec jednou všechno stihnu dřív, než odjedu zase jinam. Ale… odjedu?
"Zapleť do toho i tebe a Klause. Nikdy jsi mi to moc neřekla. Vždycky jsi od téhle konverzace utekla…!" namítne skoro dotčeně Stefan a následně se mi ještě omluví za to, že mě tak psychicky ničí, když si na to musím vzpomínat.
"To nevadí. Řeknu ti jak to skutečně bylo. A nebudu ti lhát.
V roce 1544 jsem přijela do Itálie, do hlavního města za účelem, že si najdu práci jako uklízečka nebo služka. Neměla jsem totiž žádné vzdělání, chápej. Byly jiné doby, mnohem těžší, než jsou nyní. A je to o tolik lehčí, že jsi je nikdy nemusel poznat. V malém obchůdku u řeky jsem se seznámila s jednou ženou. Jmenovala se Thulia a byla to velmi přátelská a milá žena, kterou mi Bůh určitě musel seslat z nebe, protože jsem tam neznala vůbec nikoho. Chodila se mnou po městě, po památkách, po pracích, dokud jsem si alespoň pár tras nezapamatovala. A nakonec mi nabídla práci v domě Millainových."
Stefan se nechápavě zamračí a napne v ramenou. "Millainových?"
Přikývnu a vyprávím dál. "Ano. Přivedla mě do rodiny, do které patřil i Elijah a Klaus, tak i jeho matka a otec a ostatní bratři, které postupem času zabil mor."
"Počkej, počkej," zastaví mě s nechápavostí tažného koně Stefan a zvedne ruku do vzduchu. "Upíři nejdou zabít ničím kromě slunce a dřevěného kolíku, natožpak Původní. Jak je mohl sklátit MOR?!"
Usměji se trochu cynicky. "Jednoduše. Protože mor byla tehdy jediná zbraň, která se na všechny upíry dala použít. Mor a dýka, o které jsi už určitě slyšel, protože jak znám Klausova bratra, už ti ji nabídl. Nebo to mohl být John. Ale o to nejde. Mor upíry zabije vždycky. A promiň, Stefane, ale mohl zabít i tebe v osmnáctém století, když se v Americe objevil. Vlastně jsem se tehdy divila, že ještě žiješ. První lidé, kteří jsou morem zabiti, jsou vždycky upíři. Tohle vědí všichni,jen v tehdejší době to bylo úplně jinak. Zabili je jako člověk mouchu. Nic víc k tomu nebylo potřeba.
A právě mor byl tehdy tím důvodem, proč jsem i s nimi, krátce po tom, co jsem se s nimi seznámila a oni mě přijali k sobě do rodiny i přes to, že jsem patřila k lidem, které neměli tehdy zrovna v lásce, musela odjet do Ameriky. Tehdy se ještě pochopitelně nejmenovala Amerika, ale úplně jinak.
Odjela jsem tedy s nimi. A přestěhovali jsme se právě sem, do Mystic Falls. Měli tady zapuštěné své kořeny, takže bylo tehdy úplně jasné kam směřujeme, i když to nikdo z nás tehdá neřekl nahlas.
Usadili jsme se a hned jsme tehdy pořádali ples na náš návrat. Přišlo tehdy tolik lidí, že by jsi tomu snad ani nevěřil. Millainovy byli velice váženi, slavná rodina, která se do tohoto městečka také zapsala svojí důležitostí a kouskem lidskosti. Na tom plese… Thulia mi půjčila šaty, abych se ho mohla zúčastnit. Strašně moc jsem po tom totiž toužila a kupodivu mě k tomu, abych na ples přišla, vybídl i Klaus. Spřátelili jsme se a on mě tehdy na plese vyzval k tanci. Byla jsem tak šťastná, ještě stále si to pamatuji… Jeho úsměv, když mi vyprávěl jak mám nádherné šaty a jak jsme šlechetná a krásná. Poslouchala jsem na sebe chvalozpěvy několik hodin, protože to nebyl první a poslední tanec. Bylo jich několik. Měla jsem původně za to, že jejich matce a otci se to nebude zamlouvat, ale strašně moc jsem se pletla. Oni se do jejich životů, do životů svých synů a dcer, skoro vůbec nepletli. Brali mě jako jejich služebnou, i jako přítelkyni Klause. Brali na vědomí, že jsem se s ním dobře spřátelila, Stefane.
S Elijahem jsem se ten ples seznámila také. A právě na něm se účastnila i Katherine. V té době byla šlechtičnou, velice váženou a Elijah se na ni poprvé podíval a já to prostě věděla; věděla jsem strašně dobře, že se do ní na první pohled zamiloval. Bylo to tak očividné. Všude ji doprovázel, nosil jí kytky, skládal poklony, brával ji na vycházky. Občas jsem na ni dokonce i žárlila, věřil bys tomu? Zrovna já, která si mohla po většinu svého času muže vybírat a neměla bych jich rozhodně málo!
No… Katherine a Klausův bratr se spřátelili, nejprve. Potom spolu začali mít romantický vztah. Který nakonec zničili oba dva, protože se zamotali do lží, které okolo sebe tvořili. Jeden tvrdil různé věci, které nebyly pravdivé a druhý to samé. Katherine se s ním rozešla a… udělal to, co určitě čekala. Učinil z ní upíra a ona před ním začala utíkat. Poštval proti ní i Klause a on na ni vydal… zatykač.
Já a Klaus jsme se stali velmi dobrými přáteli a také jsme si mezi sebou později vytvořili milostný a romantický vztah. Hned ze začátku mi řekl, co je zač a dal mi týden na to abych se s tím buďto vyrovnala, a nebo utekla. Byl kvůli mně úplně jiný, než je určitě dnes. Byl… pozorný, přátelský, romantický, obětavý… Pro to, co chtěl, si šel hodně daleko. Jenomže se to zkomplikovalo.
Jednoho dne, zrovna když jsme si naplánovali krásnou noc, jsem k němu přišla do pokoje a on na mě začal křičet ať uteču, dokud je ještě čas. Chtěl, abych ihned vypadla z jeho pokoje, domu, z města, země, prostě z planety, ale to možné nebylo. Nepamatuji si nic, co bylo po tom. Nepamatuji si jak jsem se s ním rozloučila, jestli vůbec. Ovlivnil mě a já si na to nemohu vzpomenout i když jsem upír. Protože mě ovlivnil Původní.
A potom si zase vzpomínám na ten okamžik, kdy ze mě udělal Elijah upíra."
"Cože…?!"
"Udělal ze mě upíra… No a já jsem od té doby utíkala a utíkala a utíkala. Elijah… ten starý přítel by tohle nikdy neudělal. Moc dobře věděl, že pro mě lidství znamená něco jako dar od Boha, čímž lidství skutečně bylo. Ten starý by to neudělal, tamten… to byl někdo, kterého jsem neznala. Klaus se tím, že jsem člověk, také trápil, to mi věř. Ani netušíš jak. Sžíralo ho to, trápilo, nedokázal se zprvu ani trochu vyrovnat s tím, že jednoho dne budu muset zemřít a já byla přitom jediný člověk, kterého miloval a kterého neuvěřitelně moc chtěl, se kterých chtěl strávit celý život a byla jsem zároveň jediným člověkem, kterému by nikdy v životě neublížil a kterého nikdy nechtěl proměnit v upíra, protože by si to vyčítal.
Takže jestliže chceš vědět můj objektivní názor… Mám pár teorií. A… i když Klaus mi velmi ublížil a nechápu, proč tehdy odešel… Asi pořád věřím jemu."
"Opravdu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verca verca | 7. června 2011 v 19:16 | Reagovat

to je super honem dalsi kapitolu je to uplne uzasne doufam ze tam nakonec bude s Klausem ale uz se tesim na dalsi dil

2 Candies Candies | 8. června 2011 v 16:42 | Reagovat

krásný další další :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama