Never Say Never Ever! 9

26. dubna 2011 v 19:32 | Danielle |  Never Say Never Ever! - Danielle
Note:
Já vím, pozdě, ale přece :D Moje ruka už je celkem v pořádku, ale ten kdo měl něco zlomeného taky ví, o čem mluvím. Doufám, že se vám bude povídka líbit. Teď budu přidávat častěji, možná že i zítra ve středu, nebo v pátek, uvidím :-)
ZMATENÁ, ZMATENÝ, ZMATENÍ
Damon se rozhlédnul po domě Gilbertů, ale nikde nikoho neviděl a ani sebemenší hlas nezaslechl. Podivil se a pomyslel si, že Jenna se asi ještě nevrátila od Alarica. Musí se usmát při tom nenadálém zjištění. Poslední dobou tam byla častěji, než doma.
"Eleno? Eleno!"
Nic.
"Eleno, jsi tu?" zakřičel znovu, jenomže do prázdna. Neozvalo se nic, žádná odezva, dokonce ani sebemenší zvuk. Damon se překvapeně rozhlédl. Fajn, pomyslel si. Když je to nutné, půjde do jejího pokoje.
Vyšlapal po schodech do druhého patra, ve kterém se vznášela jemu velmi povědomá vůně vanilky a pistácie. Připomínalo mu to osmnácté století. Moc dobře věděl, že tato vůně je Eleny. Zajímalo by ho, jestli ji někdy zaregistroval jeho bratr. Určitě vnímal jen pach člověka, který z bratrovy přítelkyně vyzařuje více než z kohokoliv jiného.
Těsně u dveří se zastavil a zasekl v pohybu. Měl by, neměl by, měl by, neměl by…? Moc dobře si uvědomoval, že je to pouze a jen pokoj jeho kamarádky (bohužel musel použít pouze toto slovo) a tudíž nemá sebemenší právo na to vejít dovnitř, přestože jej dávno pozvala, takže měl přístup dovnitř umožněný. To mu problémy nedělalo.
Byla to ona. V poslední době ji trápil víc, než sám chtěl. Štvalo ho to. Štval sám sebe. Neměl v úmyslu chovat se k ní tak sprostě, tak… krutě. Pořád se jí posmíval, pořád ji urážel, pořád se vysmíval vztahu mezi ní a jeho bratrem, jen proto, že ve skutečnosti přímo nebezpečně vražedně žárlil. Nesnesl pohled na ně dva, jak spolu cukrují v pokoji, nebo v kuchyni a vůbec jim nevadí, že je má na očích. Ignorují jeho pohled, pohled plný nenávisti a bolesti, pohled, ve kterém se navíc velmi jednoznačně objevuje i láska, která se nikdy nemohla prodrat na povrch. Kolikrát už to chtěl Eleně říci, kolikrát? Chtěl jí povědět vše, absolutně vše, vypovědět se jí ze svého život a nejkrutějších činů, které spáchal. Chtěl jí toho tolik říct… avšak pohled na svého šťastného bratra a šťastnou, zamilovanou Elenu ho vždy zarazí a zničí zároveň. Měl by si na to zvyknout.
Stiskl kliku, protože nad ním vyzrála touha vidět jít a omluvit se za všechno špatné, co spáchal vůči ní.
Byla v pokoji. Nejdříve si myslel, že je ten pokoj prázdný, ale potom si všiml malé postavy schoulené u zdi na posteli. Spala a klidně přitom oddechovala. Byl si jistý, že nespí tvrdě a sebemenší zvuk by ji dokázal probrat k životu.
Poklekl si k ní a potichu si ji prohlížel. Byla krásná jako obvykle. Stále nemohl uvěřit tomu, že dívka jako ona, kterou ze srdce miluje, je mu zakázaná jako ovoce. Kolikrát se jen musel přemáhat, aby ji nepolíbil i v přítomnosti Stefana…
Pohladil ji po tváři. Jemně jako dotek pírka, ale přesto ji to dokázalo vytrhnout z transu. Probrala se a když si uvědomila, že ji nešálí zrak a ona se skutečně dívá do očí Damonovi, vyskočila na posteli jako čertík z krabičky a zamračila se. Protřela si oči.
"Damone, co ty tu děláš?!"
"Čekám," odvětí klidně.
"A na co?"
"Až se probudíš."
"Probudila jsem se. Díky tobě," dodá Elena a vrásky na čele se jí ještě prohloubí. Nechápe co dělá v jejím pokoji, málokdy sem zašel, málokdy se na ni díval takovým pronikavým a zkoumavým pohledem, málokdy ji propaloval očima, jako nyní. Málokdy nechrlil tolik vtipů a ironie a sarkasmu, až se mu prášilo z úst. Byl jako vyměněný.
Jemně se usměje a ve tváři má snad poprvé, co ho vidí výčitky.
"Chtěl jsem se ti omluvit a něco ti říct. Byly mi otevřeny oči."
Stefan se mnou krůček po krůčku couvá k posteli, až cítím její hranu, která mě nepatrně bodne do nohy, ale já jsem jako na jehlách a nevšímám si toho. Poprvé v životě se cítím téměř opilá, omámená drogami, které do mého těla svými polibky zanáší Stefan. Vpíjí se do mě a já se nesnažím bránit, ačkoliv prvních deset sekund jsem myslela na Elenu a na to, že to co děláme je špatné. Jenomže je to jako hořící šíp, který se nedá zastavit. Líbali jsme se jako šílení, téměř jsme hořeli vášní a chtěli jsme víc a víc, i to co nemůžeme dostat.
Cítila jsem, jak Stefan opatrně svléká z mého těla tričko a odhazuje ho na zem, kde postupně skončí i jeho věci, kterých se zbaví mávnutím proutku a já mu velmi ochotně pomůžu. Jsem trochu ne svá z náhlé nahoty, ale rychle si na to zvyknu a přizpůsobím se. Za pár minut na sobě ani jeden, ani druhý nemáme skoro nic, jen spodní prádlo.
Stefanem cloumá vášeň a láska tak silná, jako hořící maják. Nestačí mě líbat a dýchat zároveň, ale je to upír, takže je pro něj, stejně jako pro mě, vzduch a kyslík skoro nepodstatný, tímhle se jen snažíme, aby si lidé vůbec všimli toho, že máme pulz a nadouvají se nám hrudníky.
Cítím, že mě Stefan opatrně jako porcelánovou panenku pokládá na postel a moje tělo je náhle zaplaveno milióny polibky, které mu oplácím se stejnou vervou jako on mně. Ani si neuvědomím, že jsme nechali odemčené dveře. Co odemčené. Ony jsou vlastně úplně vylomené. Ale myslím na to jen chvíli.
Poté, co chci něco namítnou, mi argumenty smete Stefan ze rtů dech beroucím polibkem a přehoupne mě na sebe, takže ležím na něm a iniciativu mohu konečně přebrat já. Jenomže tady se nachází ten háček. Zatímco Stefan se s dívkami miloval už mnohokrát (stejně tak s Elenou), já jsem vlastně i po staletích panna. Takže nemám absolutní tušení co dál.
Stefan se s mým váháním nijak nezdržuje, díky němu se propadám do neznáma a do černé díry, které jsem se vždycky strašně bála. Jeho ruce bloudí i po dříve velmi zakázaných místech, ale já na to nedbám a dělám to samé, co on.
Později, když už vedle sebe jen ležíme a dýcháme jako zběsilý (i upír může být po divokém sexu udýchaný, nemyslete si) a já na něm ležím polovinou těla, si začnu já jako první uvědomovat všechna rizika a špatné věci, které jsme udělali. Vím, že polibkem na dobrou noc to mělo skončit. Ale ono se to prostě trošku protáhlo.
"Bylo to špatné? To co jsme udělali?" odhadne tiše Stefan přesně to, nač myslím a já jen se smutným úsměvem zavrtím hlavou. Stále se z toho šoku nemohu vzpamatovat. Jsem děsivě zmatená.
"Ne. Ano. Já nevím."
"Chápu."
Divím se, že i po tom, co jsme udělali, Stefanovi na rtech povlává jemný úsměv, ale ani já se mu neubráním, jsem šťastná. Sice jen na malou chvíli, protože moc dobře vím, co bude následovat, ale jsem. Nikdy jsem necítila tolik emocí, přímo explozi. Nikdy jsem neměla důvod radovat se z prožitých citů. A že jsme toho se Stefanem prožili, o tom není vůbec sporu…
"Elena se o tom nesmí dozvědět," řeknu pak rozumně.
Stefan pouze přikývne, nicméně to potom ještě rozvede. "Jednou na to stejně přijde, Mariano. Vím to, cítím to v kostech. Neutajíme to. Nebudeme toho schopni, budou jí stačit pohledy, které na sebe budeme vrhat."
"Přestaneme se stýkat?" vylekám se a ihned se to snažím zamaskovat, nicméně to ale nejde…!
Stefan se krátce zasměje a políbí mě na čelo. "Ne, hlupáčku. Je to špatné, já vím. Nikdo mi nemusí říkat, že dělám chybu. Ale nelituji toho. Ani v nejmenším. A navíc , kdybychom se přestali vídat, byli bychom nervózní, alespoň já ano. A to by bylo zjevné, co se s námi dvěma stalo."
"A?"
"Nemůžu prostě přestat," usměje se a na krátký okamžik se mu v obličeji mihne záznam smutku a provinění. "Ani jeden z nás nemůže."
"Ale jak to utajíme? Já mám prostě jen strach!" vydechnu zoufale a už si představuji to nejhorší.
"Vím. Ale taky vím, že tajit nebudeme muset nic moc dlouho. Jak říkám, oni na to přijdou. Můj bratr možná dvakrát tak rychleji, než Elena. Nikdy by to do mě sice neřekl, ale… to je jedno."
Posmutněle zavrtím hlavou a položím důležitou otázku: "Ty si nemyslíš, že náš vztah má dlouhou budoucnost, viď?"
Stefan po mně rychle blýskne překvapeným pohledem a když vidí, že chci něco namítnout, ihned mě umlčí polibkem, který by mi podlomil nohy, kdybych stála na zemi.
Mezi našimi polibky, které směřují k něčemu většímu, odpoví: "Neřeknu ano, neřeknu ne. Záleží na nás. Ale my dva už nejsme přátelé, ne JEN to. A i když tím ubližuji Eleně, mám dojem, že tě miluji."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veri Veri | 28. dubna 2011 v 11:19 | Reagovat

dokonalé.....zavidím jim....

2 delenafans delenafans | 29. dubna 2011 v 20:00 | Reagovat

Krása :-D

3 weronicka weronicka | 16. května 2011 v 14:36 | Reagovat

bezva kapca honem dalsi

4 k@rin k@rin | 24. května 2011 v 11:24 | Reagovat

doufam, zeto tu neumrelo jako u Aprille :)

5 Kath Kath | 26. května 2011 v 20:05 | Reagovat

prosiiim pokracovani!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama