You're not alone. I promise, Caroline! 2

10. března 2011 v 23:02 |  You're not alone. I promise, Caroline! - Danielle
V MINULÉ KAPITOLE BYLO:

… Všechno se mi to hroutí. Úplně všechno. Začala jsem si to uvědomovat už na začátku ročníku, ale to jsem byla ještě až moc hloupá na to, abych si přiznala, jak krutě na tom ve skutečnosti jsem… Ach, moje máma. Vždycky, když si na ni byť jen jedinkrát vzpomenu, zaplaví mě vlna… vzteku, smutku, slz a zklamání. To ona mě zklamala. A dělá to tak každý den od té doby, co ji opustil táta…. Táta je tak trochu přeorientovaný na jiné pohlaví a v současnosti žije se svým přítelem Jackem Euforiatem v Los Angeles. Daleko od mámy, daleko od známých a daleko ode mě…Moje máma je policistka. Postarala se už o několik desítek případů. Díky ní je tady v Mystic Falls klid a pořádek. Ale doma vládne upřímná bouře. O tenhle případ se ještě nedokázala postarat… Vyčetla jsem jí všechno, co mě tížilo na srdci… A víte vy co mi na to všechno řekla? Že se mýlím!... Měla jsem za to, že pokud se lidem budu zdát jako moc v pohodě, moc sladká a trochu "hloupá", což jsem v plánu ale neměla, nějak se to vyvodilo samo o sobě, budou mě mít rádi… Zbývají mi jen jediné čtyři osoby, které mě znají moc a moc dobře, ale ve skutečnosti o mě neví nic…První z nich je Elena. Byly doby, kdy jsme si byly děsivě blízké než kdokoliv jiný s kýmkoliv jiným. Ale ty jsou pryč. Dokonce ani na Bonnie si neudělala nikdy už čas…Bonnie. To je moje druhá nejlepší kamarádka a poslední kamarádka, kterou snad ještě mám a o které můžu mít jistotu, že je to holka, co mě nikdy nikde za rohem nepomlouvá a nesnaží se ostatní přesvědčit o nízké kvalitě mého mozku… Jenomže už dva měsíce, od té doby, co mám právě ty nejhorší krize, je moje nejlepší kamarádka pryč v San Diegu na praxi… A upír Stefan. Je to velice, velice slušný upír, nepije lidskou krev… Od té doby, co mi jako kdyby sebral Eleninu přítomnost, jsem na něj trochu naštvaná….A druhý upír je Damon. Je to ten nejnebezpečnější, nejkrásnější, nejnádhernější, nejsprostější, nejsarkatistější, nejnecitelnější a nejvíc sexy upír na světě, co jsem kdy potkala. Vlastně na něj nemá nikdo, co se týče vzhledu…Damon je ale pravý opak Stefana, jak už jsem řekla. Svého bratra. Člověk by ani nepoznal, že jsou příbuzní… Zlý, nebezpečný, sexy, nádherný, pro všechny přitahovaný, krutý, ironický, věčně veselý, sarkastický upír, co zabíjí lidi, nebo se v tom lepším případě živí lidskou krví z nemocnice. A já s tím mám zkušenosti… Odešla jsem z domu… Nemohu domů, nemohu k Eleně, nemohu do žádného hotelu, protože nemám peníze… Otřásla jsem se zimou a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo. Proboha živého, proč mě jen nenapadlo vzít si nějaké teplejší oblečení? Jsem tu jen v sukni a s tílkem… Cítila jsem, jak mi po prochladlé znecitlivělé tváři klouže horká slza smutku a bolesti…. Necítila jsem nic, necítila jsem nohy ani tělo. Jediné, co jsem cítila byla ta bolest… "Jsi v pohodě?" ozval se za mnou ten známý veselý hlas, tentokrát trochu starostlivý… "Jsi celá prochladlá!" zakřičel Damon a zacloumal se mnou. "Jak dlouho už tu jsi, Caroline?"… "Caroline, jak dlouho už tu jsi? Jak dlouho?!" křičel na mě, ale já jsem ho slyšela jen jako kdyby z veliké dálky…"Tohle se nemělo stát," zašeptala jsem, tak neslyšně, že to skoro nepostřehl, ale přesto je to upír a slyší vše… "Co se nemělo stát? Tak mluv, Caroline!"… "Kéž by se změnila!"…Potom jsem se propadla do temnoty…

VZDÁLENÁ MATKA
"Dobrý den, doktore!" pozdravil toho muže Damon, promnul si ruce a odvážně k němu zamířil. Cítil zvláštní nervositu. Řekne mu snad doktor něco, co nečekal, nebo co netušil? Doufal, že se dozví, proč Caroline najednou odpadla.
Neznámý se na něj mírně pousmál. Dobrá, pomyslel si a modlil se, tohle neznačí nic moc špatného.
"Dobrý den, pane."
"Doktore, jsem Damon Salvatore, kamarád té dívky, kterou přivezli asi před hodinou!" představil se a už je jeho tep uklidňoval. Kdyby se s ní dělo něco hodně vážného, určitě by se neumíval.
Muž chápavě přikývl. Už o tom slyšel. To byla ta dívka, která upadla najednou do bezvědomí. Ano, ano, pamatoval si na to. Vlastně ji přece léčí!
"Jistě, v tom případě… No, nebudu chodit okolo horké kaše. Vaše přítelkyně, myslím že se jmenuje Caroline, měla zkrátka veliké štěstí, že jste tam byl. V případě, že by tam nebyl nikdo, kdo by ji mohl zachytnout než se převrátila… neumím si představit jak by její výsledky hlavy vypadaly teď."
Damon pomalu kýval hlavou a snažil se v tom udělat nějaký svůj "systém"
"Aha, dobře. Takže je v pořádku?"
Doktor po chvilce váhání zavrtěl hlavou a pokračoval. Asi aby jejího blízkého moc nevyděsil. To ho ale ještě neznal. Spíše Damon by dokázal vyděsit jeho, kdyby vytáhl své zuby…
"Upřímně, výsledky hlavy prokázaly, že má mírné poranění, takže se o něco musela udeřit už předtím."
"Aha. A zjistil jste, proč omdlela?" zajímal se dál Damon a zatnul ruce v pěst. Ani netušil z jakého důvodu.
Doktor však pokrčil rameny.
"Pane Salvatore, je tu pár rozporuplných verzí. Ale jednou z těch nejpravděpodobnějších, vlastně je zcela nejpravděpodobnější, je ta, že ta dívka omdlela ze silného prochladnutí. Musela tam sedět už dobré půl hodiny, možná i déle. To by to vysvětlovalo. A nervové vyšetření ukázalo jisté… nesrovnalosti."
Damon se zamračil a hleděl na něj, toužil po RYCHLÉ odpovědi. Proč to doktoři nikdy nedělají? No, vlastně už dlouho nebyl v nemocnici. Naposledy v té, kterou v Mystic Falls už dááávno zrušily.
"Nesrovnalosti?"
"Ano," přikývl doktor. "Slečna Caroline musela v blízké době, hodně blízké, možná ještě dnes, utrpět velice rozsáhlý šok. Něco, co ji vyděsilo, co působilo že dostala silný strach a depresi. Proto také omdlela. To je ta druhá verze. Nevíte, co to mohlo zapříčinit?"
Damon se zamyslel a podíval se hluboko. Když ji patřil, plakala. Cítil z ní jak byla rozrušená, ale nenapadlo ho… Však se jí ptal, jestli je v pohodě! Ale moment! Byla vyděšená, BYLA. Co že to říkala?... "Kéž by se změnila!" Ano, tohle bylo to poslední co mu řekla. Ale proč říkala, že se to nikdy nemělo stát? co se nemělo stát?
Má to snad zase spojitost s její matkou? Říkala mu asi před dvěma týdny, že se spolu vůbec nebaví. Říkala, že aspoň hádka by to možná mohla… vyřešit!
"No, nevím, jestli je to pravda!" vyhrkl najednou a vyvalil to ze sebe, hodil za sebe všechnu ironii. Pokud nebyl v blízkost Stefan nebo někdo z jeho známých, nepotřebuje ji přeci. A tohle je vážné!
"Mluvte," pobídl ho doktor se zaujetím v hlase.
"Už jednou mi říkala, že se s matkou nebaví. Že ji ignoruje vždy když přijde a podobně. Možná že se s ní pohádala."
Doktor vážně kýval hlavou. "V tom případě to musela být velice rozsáhlá hádka."
Damon kývl na znamená že souhlasí. "Asi ano. Co teď, doktore? Kdy ji budete moci propustit?"
"To záleží na to, jaké výsledky bude mít za přibližných pět hodin. Pokud je bude mít dobré, může jít… domů."
Damon mírně zavrtěl hlavou. "Nejsem si jistý tím, jestli by doopravdy chtěla jít domů. Víte, pohádaly se přeci a asi by to na ni zase dolehlo a…"
Doktor se plácl do čela a náhle pochopil. Damon měl sto chutí poznamenat: konečně tomu doktorovi zapálilo! Ale ovládnul se. Šlo o Caroline.
"Promiňte, to mě nenapadlo. Ale pokud bude mít dobré výsledky… Nejsem si jistý, jestli přesvědčím ředitele nemocnice, aby tady mohla zůstat. V každém případě by alespoň dva týdny neměla chodit do školy. Možná i tři týdny. Měla by odpočívat a mít klid tam kde se o to bude snažit."
Damon se zamyslel. Elena si už dříve stěžovala, že s Caroline není moc řeč. No, dobře, takže u ní by asi nepochodila, kdyby u ní chtěla přespat na tři týdny. Hm…
Bonnie byla pryč a vracela se až za dva týdny, jako naschvál. Ale byla to její nejlepší kamarádka, lepší než Elena…
Koho jiného má? Nikdy se o nikom jiném nezmínila, má jen ty, které zná i on osobně. Ani Rick by jí asi nedovolil u něj spát. Vzhledem k tomu, jak často ho tam navštěvuje Jenna…
Zbývalo jen jedno jediné místo, o kterém věděl na sto procent, že tam bude mít klid, že to nikomu nebude vadit a že to Caroline pomůže. Navíc, byl si jistý tím, že v tom domě nebude sama.
"Dobře, v tom případě si ji na chvíli "přestěhuji" k sobě domů. Myslím, že jí to vadit nebude."
Dobře, teď jen vymyslet jak to řekne bráškovi Stefanovi. Ale… co by mu to říkal! Prostě přijde a najde ji tam. Nic neobvyklého. To, že bude mít v domě člověka o kterého se musí starat ho jistě "potěší". Ale byla to Caroline…
Doktor se tentokrát usmál. "Dobře, v tom případě je to v pořádku. Pokud vám to samozřejmě nebude vadit. Ale s její matkou by jste si promluvit v každém případě měl. Je to nutné. Nemocnice potřebuje vědět, že rodiče ví o umístění dceři do tohoto zařízení, pane Salvatore."
"Postarám se o to. Děkuji vám za vaši pomoc, doktore, velice jste mi pomohl. Na shledanou."
A odešel. Podíval se na hodiny na protější zdi. Bylo sedm hodin večer. Musí být doma. A když ne tak si ji najde.

Třikrát zaklepal a čekal. Bubnoval prsty do okenního parapetu a přestal s tím až když se za dveřmi mihl nějaký pohyb. Přemístil se přesně přede dveře a čekal znovu.
Dveře se konečně otevřely a objevila se v nich blonďatá hlava. Hned jak ho ale zahlédla, pokusila se dveře zavřít. Jenomže Damon to čekal a přidržel si je sám, aby mohl projít dovnitř.
"Ale, ale, Liso. Takové způsoby. Byl jsem přeci pozvaný dovnitř!" dořekl a poklepal jí na rameno. Při tom pohybu ucukla. Skoro všichni, kdo ho pozve a potom se dozví co je a jaký je, toho rozhodnutí vždy litují. Nebyla výjimkou.
"Co chceš?" štěkla na něj a posadila se rychle do křesla. Damon se usadil na pohovce přímo naproti ní.
"Chtěl jsem tě o něčem informovat. Ale první ti něco řeknu. Liso, nemohla by jsi toho už konečně jednou v životě nechat a začít se starat o svou dceru? Protože je jenom jedna a práce to není."
Lisa odvrátil a hlavu. Zarputile si tvrdila svou. Jako vždy.
"Caroline je v pořádku. Jen jsme se trošku pohádaly, o nic nejde. Jak přijde, tak si to spolu urovnáme a bude to zase stejně jako předtím."
Damon se zachechtal a ironicky odpověděl: "No, ta už asi nepřijde."
"Co tím myslíš?" vyštěkla Lisa a zamračeně ho pozorovala.
Damon si zase začal mnout ruce. "Tím myslím, že Caroline jsem musel vlastnoručně odvést do nemocnice, protože prochladla a omdlela. Doktor říkal, že utrpěla rozsáhlý šok a poranění hlavy."
Lisa byla najednou u dveří a už už se je chystala otevřít a bez ničeho vyrazit do terénu, kdyby ji nezastavil Damon, jako vždy dokonale připravený.
"Kam si myslíš, že jdeš?" vyjekl a držel dveře, ani ne silou vůle jako silou těla…
Lisa se na něj zamračila a ta slova po něm plivla. "Moje dcera je v nemocnici. Dovezu ji zpátky domů."
"A to je přesně to, co dělat nebudeš."
"Ty mi nebudeš říkat co MÁM dělat a co NEMÁM dělat Damone. Jsem dospělá osoba!" vykřikla a snažila se mu odstrčil ruku od dveří a kliky. Vlastně se snažila odstrčit celé jeho tělo.
Damon pokrčil rameny, ale stále je držel. "Dospělá, ale hloupá a pošetilá. Pohádaly jste se a to je asi také důvod, proč odpadla, takže ti nedovolím abys tam jen tak přišla a odvedla si ji domů, kde se bude cítit stokrát hůř."
Lisa si odfrkla. "Odkdy se TY zajímáš o to co je správné dělat?! A hlavně od kdy máš o někoho starost? Zvlášť o mou dceru?!"
Damon pokrčil rameny a odstrčil ji ode dveří. Zabalancovala, ale když viděla jeho výraz ve tváři, vzdala to a nasupeně se na něj dívala.
"Tohle je lepší. A zajímám se o ni. Je to Caroline. Člověk, který potřebuje pomoc. Určitě nechceš, aby do toho znovu spadla. Nebo snad ano? Uznej si to, Liso! Nestaráš se o ni. Kolikrát mi říkala, že jen sedíš a vyplňuješ si nějaké pracovní formuláře."
"Je to práce!" namítla rozzuřeně a Damon se podivil, že jí nevstaly i vlasy. Byla celá červená v obličeji.
" Dcera je důležitější! Tak si práci přestaň tahat domů. Protože pokud to ještě uděláš, mám takový dojem, že to s ní sekne úplně!"
Lisa sklonila hlavu a jen vzdechla: "Kde je teď, Damone?"
"V nemocnici."
Lisa zavrtěla hlavou. "Ne, myslím kam půjde potom. Nemá… kam jít. Sem se asi nebude chtít… vrátit!"
Damon přikývl. "No to máš pravdu, to nebude. A jestli tě to zajímá… bude u mě."
Lisa povytáhla šokovaně jedno obočí vzhůru. "U Salvatorů?"
Damon potočil oči. "Ano. Kde asi jinde? Víš, bydlíme tam!"
"To pro ni není bezpečné!" poznamenala a zarputile se mu dívala do očí. Nebála se. Ne teď. Damon Caroline slíbil, že její matce nikdy neublíží. A svoje slovo hodlal dodržet. Ostatně, nechtěl to přiznávat, ale za tu dobu se z nich doopravdy stali přátelé. I když si to teď nikdo z těch dvou nepřiznal. Damon kvůli svému egu a osobnosti a pýše a Lisa protože to byl upír, které nenáviděla. Neexistovalo pro ni, že by mohl být jiný.
"O tom rozhoduji já, Liso. Teď musím jít. Ty za ní nechoď. Vyděsila by jsi ji ještě víc, než už je," prohlásil tak chladně jak jen dovedl a odebral se k východu:dveřím.
"Počkej," zastavila ho ještě Lisa. "Kam jdeš?"
Damon s povzdechem opět protočil oči. "Kam jdu? Kam myslíš?"
"Nevím, proto se tě na to ptám, Damone!" upřesnila naštvaně Lisa a čekala s rukama založenýma v bok. Vypadalo jako rozzuřené kuře.
"No kam asi myslíš? Do nemocnice. Za Caroline. Už ubyla pěkná doba, takže bude mít doktor možná aktuální výsledky a uvidí se, jestli může jít k nám do penzionu."
Lisa pomalu přikývla a potom si jako kdyby na něco vzpomněla. "A co Stefan? Ví o tom všem?!"
"Nepotřebuje to vědět!" prohlásil ledově Damon a tentokrát se o to, aby zněl chladně nemusel snažit. Jakákoliv zmínka o Stefanovi ho doháněla k šílenství.
"Je to tvůj bratr!" namítla bezduše.
"Je to idiot!" oponoval Damon hlasitě a otevřel dveře. Ale zase, než je zavřel, se ozval Lisin hlas.
"Damone! Bude s tebou v bezpečí? Vyléčí se? Bude v pořádku? Pomůžeš jí?"
Damon na ni krátce pohlédnul. Doopravdy vypadala docela vyděšeně a dezorientovaně. Ztrhaně. Dobře, nebude jí lhát.
"Nenechám ji v tom," odpověděl tiše a bez sebemenšího náznaku ironie v hlase a zavřel za sebou dveře…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama