Cold Fire 25

9. března 2011 v 12:37 |  Cold Fire - Danielle
VYSVĚTLENÍ

Kate otevřela dveře od domu, otočila se a zavřela je. Když se rozhlédla po uklizeném obývacím pokoji, všimla si jen jednoho: ONA se krčila na pohovce a prohlížela si nějakou starou, velice starou fotografii. Nemusela se ani namáhat na to zaměřit zrak a už věděla, o čem je řeč.
Když osoba, pro kterou si Kate přišla, zaregistrovala nějaký pohyb, vzhlédla a mírně se usmála. Měla v sobě už tolik života, že to Kate samotnou překvapovalo až děsilo.
"Kate…" oslovila ji. Měl to být pozdrav.
"Musíme jít!" řekla jen bolestivě Kate a zadívala se své staré přítelkyni do očí. Zračil se v nich jak děs, tak i neoblomné očekávání, vzrušení…
"Už?" zeptala se a mírně se jí kolébal hlas. Vstala z pohovky, uhladila ji po sobě, fotografii si strčila do kapsy od kalhot a čekala.
Kate přikývla. "Ano. Nemůžu mu to už déle tajit."
Žena souhlasně ale obávaně přikývla. "Ani já ne. Ale za to, že k něčemu takovému mám příležitost, vděčím jedině tobě. To ty jsi ta úžasná osoba, která mě odtamtud… osvobodila…!"
Když to vyslovila, hned se jí po tváři začaly koulet slzy velikosti fotbalového míče. Kate k ní ihned přiskočila a objala ji, přičemž jí uklidňujícím tónem šeptala do ucha.
"Klid, klid! Nebyla to tvoje vina. Nemohla jsem tomu bohužel zabránit už dřív, bylo to moc nebezpečné, prostě až moc nemožné…" povzdechla si věcně.
Zavrtěla hlavou. "Ne, ne, to ne. Kdybys to neudělala, nikdy bych to nepřežila. Vděčím za to vlastně i Katherine."
Kate se mírně odstrčila od své přítelkyně a jak to ona zaregistrovala, ihned opět pokračovala v řeči.
"Ale ano, jsem jí za to vděčná. A budu jí za to vděčná až do konce života. Zachránila mě, na nějaký čas, ale teď mi umožní s ním být. Je to pro mě moc důležité."
Kate s povzdechem přikývla. "Ano, já vím."
Podívala se na ni ublíženým pohledem. "Slíbila jsem mu to."
Kate souhlasně a klidně přikývla. Podívala se zároveň na hodiny na krbové římse. Už byl doopravdy čas. Řekla přeci dvě hodiny.
"Pojď, musíme jít. Už není cesty zpět."
Ještě než se však otočila, zeptala se jí ta žena.
"Bude mě nenávidět?"
Kate se zamračeným výrazem zavrtěla hlavou. "Bude tě milovat."
S úsměvem teda šly.

Kate konečně otevřela dveře od venku a já jsem viděla, jak se jí třpytí obličej. Že by se na něm před nějakou dobou usídlily slzy? Slzy čeho? A kde má to TO, co měla přinést, aby mohla vysvětlovat?
"Konečně, kde jsi se flákala?" zaútočila jsem na ni tiše a mírně.
Kate se mírně usmála a rukou si prohrábla vlasy dozadu. Připomínalo mi to mě samotnou, tohle jsem dělala v tu chvíli, kdy jsem chtěla na někoho zapůsobit. Nebo se něčemu trooošku vyhnout. A já věděla, jaká možnost patří u mojí dvojnice.
"Řekla jsem hodiny dvě," obhajovala se sebevědomě Kate.
Rozhodila jsem bezvýznamně rukama. "Fajn, vzdávám to. Ale hele Kate, přišla jsi nakonec s prázdnou?"
Kate, tentokrát nervózně zavrtěla hlavou.
"Ne, čeká to přede dveřmi."
Zamračila jsem se a jen jsem o ty dveře mírně zavadila pohledem. I když přes ně nebylo vidět lautr nic, trošku jsem v to doufala.
"Aha a proč jsi to nepřinesla dál?"
"Protože první se bude vysvětlovat."
Damon tedy přikývl. Po tak dlouhé době se cítil nějak divně, těšil se na to, že se konečně dozví to, co mu jeho nejlepší kamarádka skrývala několik let. Pořád mu hlavou vřelo, že to musí být hodně, hodně důležité.
"Dobře. Povídej."
Kate se nadechla a odhodlaně začala přecházet po pokoji, přičemž srazila všechny stojící do křesla, aby jí nepřekáželi. No možná i proto, aby se potom až se to něco dozví, měli čeho držet.
"Damone, pamatuješ si, jak jsem ti tehdy vyprávěla, že jsem tě znala už jako dítě? I tvou matku?"
Damon protočil oči. Byl mimino. "Jo. Musíš mi pořád připomínat, že jsi starší než já, co, Kate?"
Kate si všimla toho drobného pokusu o vtip, věděla, že má nad svým přítelem daleko, dáááleko navrch co se týče věku i zkušeností se vší možným, ale nemohla vtipkovat. Ne teď…
"Úplně mě to vzrušuje," upřela na něj i tak na moment roztoužený výraz a potom se znovu jala přecházet po místnosti.
"Víš, tehdy jsem ti říkala, jak to bylo se mnou, Katherine a Tomem… A o tom, jak jsme se na chvilinku… dobře, hodně dlouhou chvilinku, rozhodli u vás zůstat. Bylo to proto, že mi tví rodiče přišli velice milí štědří. Ubytovali nás a ani netušili, co jsme zač. ale jeden tvůj rodič to už zjistil… docela hodně brzy na to přišla tvoje matka, když si prohlížela mou podobiznu položenou na jedné knize, jak na mě čekala. Datum ji… více méně víš, jak ji to asi muselo udivit.
Začala se mě vyptávat já jsem se už už bála, že to prozradí vše ve městě, ale to by o samozřejmě nebyla tvá matka a ta okouzlující žena, která je pro všechny na světě spravedlivá, kdyby o tom nadosmrti mlčela. Byla jsem jí za to velice, velice vděčná. Věděla to. Snažila se mi co nejvíce pomoci.
A když jsme s Katherine a Tomem odjížděli… vlastně bez Katherine, stále na to zapomínám, loučila jsem se s tvou matkou jako s mou nejlepší přítelkyní. Celých těch pár let jsme se s Tomem jen tak protloukali, už ani přesně nevím, co přesně že jsme to ve skutečnosti všechno dělali.
Ale potom jsem zjistila, jak je to s mou sestrou, kterou jsem tehdy tolik, tolik milovala. Katherine. Zjistila jsem díky ní, že se k té rodině vrátila. Byla s nimi stále až moc, moc, moc za dobře. Tvého otce… použila na něj svoje schopnosti. Zjistila jsem si to od ní. Svěřila se mi s tím. Nikdy mi nelhala, prostě to dokázala. Byla jsem totiž její jediná sestra, sestra, kterou tolik milovala! Jak by mohla? Tohle byla otázka, kterou si pokládala každý den a já jsem to věděla. Také jsem si ji pokládala. Důvod byl jednoduchý. Byla to prostě léta zkušeností, protože už kolikrát jsem poznala, že nemohu věřit jak přátelům tak rodině. Sám můj otec mi kolikrát lhal, ale to je teď vedlejší.
Nicméně jsem neměla ani trochu tušení o tom, že mi moje sestra lže den ode dne více. Stávala se z ní stvůra, mnohem větší, než byla kdykoliv předtím. Spikla se proti mně, protože si začala všímat toho, že to jak se chová se mi začíná líbit čím dál tím míň. Damone… spikla se se… Stefanem!"
Pro mě tohle nebyla žádná novinka, já jsem to už věděla, nicméně jsem si byla jistá tím, že ač už je moje dvojnice jakkoliv jiná než dříve, byla jsem si také jistá tím, že tohle je poprvé, co něco takového Damon slyší. A na něj o zapůsobilo jako výstřel z děla.
"Stefan?" sykl a už už se zvedal z pohovky (pravděpodobně ale ani asi nemusím říkat, kam mě teď namířeno…) když v tom se k němu Kate rychlostí blesku přiblížila a zarazila ho zpátky.
"NE, ne, ne! Teď na vaše hádky, které se týkají MNĚ není čas. Prosím tě, Damone… Nech mě to doříct."
Kate držela Damona za rameno a cloumala s ním, on se na ni stále nepřítomně díval a já jsem si byla plně vědoma toho, že ji stále ještě nevnímá moc… při smyslech. Tohle byl ale teprve první šok.
Damon následně však přikývl, Kate ještě hodnou chviličku počkala, než si byla stoprocentně že to myslí vážně a že už je v pořádku a potom tedy pokračovala.
"Zjistila jsem to a pohádala jsem se s ní. Jen trochu, ale ona mě nakonec přesvědčila, že se se Stefanem proti nikomu nespikla a rozhodně ne proti mně! Věřila jsem jí. A to byla moje… nevím ani kolikátá chyba…" zavrtěla jen hlavou, jako kdyby se to všechno snažila odehnat.
"Ale neříkám ti to proto, že je to to o čem s tebou potřebuji dnes večer mluvit. To rozhodně ne. S tím bych se doopravdy asi neobtěžovala tak daleko, ale nemysli si o mě, že jsem nějaká sobecká, prosím. To, proč jsem ti to tajila, mělo svoje důvody…
Říkám ti to proto, aby ji si už teď uvědomil, že Stefan doopravdy není žádné neviňátko. Ale ty to víš. Já vím že to víš. Sám si to říkal všem, i jemu, ale on je na tom psychicky už tak špatně, že si to ni nikdy neuvědomil. Katherine ho prostě oblbla. Sice to byl jediný člověk, člověk, kterého kdy milovala, ale zároveň i jediný člověk, kterého tak nechutně zneužila ve svůj prospěch. Ten jsem ale nikdy nezjistila. Pochopitelně. Ani nemám nejmenší chuť to zkoušet.
Tohle byl první důvod, proč Stefana nenávidím. A tady je druhý. Víš, jak jsem se vrátila já… a Tom mi napsal dopis, ve kterém se mi stěžoval, že nemůže přijet okamžitě? Musel se na poloviční cestě do Mysti Falls odpojit, protože ho povolalo něco hodně důležitého, každopádně jsem mu ale nemohla dovolit, aby to odložil, ač to měl v plánu. Řekl mi, že se brzy vrátí. Napsal mi i den, kdy by už měl dorazit. Mělo to být za dva dny! Byla jsem tak, tak šťastná a pověděla jsem o tom Katherine, všem služkám, Stefanovi Damonovi a … jejich … otci.
A přesně ten den jsem ho našla ještě s několika služebnýma ležet na cestičce před domem, před vaším domem… Bylo to tak bolestivé, že někdo mohl chladnokrevně zabít člověka, kterého jsem milovala."
Damon smutně pokýval hlavou. On jako nikdo jiný moc dobře věděl, jak dlouho se z toho Kate vzpamatovávala. Po jeho smrti se v jeho nejlepší přítelkyni poprvé začala objevovat nenávist a pomsta. A on se jí snažil pomáhat, i když ho to stálo tak moc úsilí a snahy… Stefan nad tím vždy jen kroutil hlavou. Nikdy ho neměl rád. A to ani nevěděl proč. Zato Damon Toma zbožňoval, byl něco jako jeho bratr, nebo syn. Syn v tom horším případě, bratr v tom lepším…
"Nikdy jsi nepřišla na to, kdo to byl. Pamatuju se dobře?"
Kate s povzdechem zavrtěla pomalu hlavou a oči měla upřené na MĚ. Věděla jsem, na co asi musí myslet. Já jsem to už věděla. Věděla jsem, kdo doopravdy zabil jejího Toma, muže, kterého milovala. Damon to nevěděl, neřekla mu to…
"Několik dní jsem vůbec nevěděla, kdo zabil muže, na kterém mé srdce tolik lpělo. Ale Katherine se neovládala, povídala si o tom se Stefanem a já jsem náhodou poslouchala za dveřmi. Slyšela jsem je.
Byl to tvůj otec, Damone. A Stefan. To on mu pomáhal!" dodala se zasyčením Kate a zatnula pěsti.
Damon se zamračil a rozzuřil. Stefan? Jeho otec? Proboha, jak to mohli udělat? Jak … vždyť to byla jejich přítelkyně! Proč? Proč zabili muže, kterého milovala? Kterému věřila? Který pro ni znamenal, všechno na světě?
Tohle Stefanovi neodpustí, tohle mu vysvětlí a spočítá. Zase se vykláněl, že rovnou teď vrací do cely, kde odpočívá nebo co že to tam vlastně dělá, ale tentokrát jsem ho zarazila já. Vycítila jsem, že tohle nebylo to o čem chtěla mluvit…
"Damone NE! Prosím!"
"Zabil Toma!" vykřikl a Kate bolestivě uhnula očima stranou. Věděla, že není dobré říct mu to všechno na jeden ráz. Tohle mu neprospěje, zničí ho to, ozýval se neustále nějaký přihlouplý hlásek v jeho hlavě.
"Ale to není konec příběhu," zavrtěla potichu hlavou Kate a upřela na něj své žadonící oči. "Prosím."
Damon byl ještě v rozporu s tím, co udělá, ale nakonec svolil a znovu se pohodlně (nebo aspoň tak, aby to pohodlnost připomínalo) posadil.
Kate rozhodila rukama.
"Damone, pamatuješ si… matčinu smrt? Pamatuješ si, že by jsi to viděl…?" začala opatrně a Damon s sebou cuknul. Cítila jsem to. Držela jsem ho za chladnou ruku a svírala jsem ji tak pevně, že jsem mu musela ohněm vypálit svoje nehty do jeho bílé mramorové kůže.
Damon zavrtěl hlavou a odpověděl pouze jediným slovem. "Ne."
"Tvůj otec ti řekl, že zemřela při porodu, že ano?" dotazovala se dál mírně a jemně a já jsem čekala, co se z toho všeho nakonec vyvine.
Damon se zamračil. Nechtěl na to vzpomínat vzpomínky na jeho matku děsivě bolely, pálil jeho duši ještě více než slunce.
"Ano, řekl mi že zemřela při porodu. Jakou to má ale souvislost? Proč se bavíme o mé matce? NECHCI… se o ní bavit."
Kate si povzdechla. "Tvoje matka má souvislost se vším, co se tady děje, nebo se vším, co povídám."
"Proč?" Damon ničemu nerozuměl. Co se to tady děje?
Rozmazaně jsem viděla, jak se Katino tělo přemístilo ke dveřím a stála u nich s rukou na klice. Čas je otevřít, pomyslela si smutně a vyděšeně při představě, jak se asi Damon zachová, až zjistí co se ve skutečnosti stalo…!
Ale už nebylo cesty zpět. Ona na to čekala, záviselo to jedině na ní a Kate už konečně musí říct pravdu, která změní Damonův černý svět.
"Protože…"
Kate ale nedopověděla a otevřela dveře. Damonovi to dojde samo.
Ze dveří se vyvalil chladný průvan a potom, jak jsem přestala mrkat řasami, poněvadž mi slzely oči, jsem konečně uviděla tu osobu, která STÁLA přede dveřmi…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama