Cold Fire 23

9. března 2011 v 12:31 |  Cold Fire - Danielle
JE TO JINÉ
Pospíchala jsem po schodech dolů ke vchodovým dveřím, aby Matt moc dlouho nečekal a Kate mi byla pevně v patách. Už už jsem sahala po klice, ale v tom jsem uslyšela, jak ze sousední místnosti, tedy kuchyně, zvoní telefon. Moc dobře jsem poznala tu, mě velice známou, písničku Within Temptation: All I need. Jak by ne, když patřila právě k mému mobilu.
Cukla jsem s sebou, nemohla jsem ho zmeškat, mohlo se jednat o něco hodně, hodně závažného, mohl volat kdokoliv! V těchto dobách bych neměla nechat mobil jen tak vyzvánět. A přeci jen… nejsem tu sama.
"Kate," obrátila jsem se na moji přítelkyni, která se na mě vyčkávavě zahleděla a já jsem pokračovala. "Kate, musím to zvednout. Otevři mu, prosím. A vysvětli mu, že TY nejsi JÁ. Ano?"
Kate se na mě mile a souhlasně usmála a já jsem si s oddychem začala vykračovat cestičku do kuchyně, k mému zvonícímu mobilu.

Překvapilo mě to. Volal totiž Alaric. Zvedla jsem sluchátko, možná trochu více překvapeněji a více pomaleji, než obvykle.
"Ahoj, Ricku."
Z telefonu jsem uslyšela mě velice dobře známý přátelský hlas, trochu napjatý. "Ahoj, Margaret. Jsi doma?"
"Ano, jsem," odkývla jsem mu to, potom jsem si ale uvědomila, že on to nevidí ani necítí, a jen jsem nad mou hloupostí a pošetilostí zavrtěla hlavou.
"Děje se něco?" nebylo zvykem, že by volal mě. Vždycky to byla Elena nebo Damon, na koho se obracet. Takže buďto nemohl sehnat moji sestru Elenu (což mě k jejímu psychickému stavu ani moc neudivovalo), nebo nemohl sehnat Damona. Na Stefana se nemohl jak obrátit, tak ani spolehnout. Ani kdyby nebyl v cele.
Telefon byl chvilku němý.
"Potřebuji s tebou mluvit. Jde o něco… no, řekněme o něco, čím si nejsem jistý!" svolil nakonec a já jsem se, ač to on nemohl nikdy vidět, zamračila. O čem to k sakru mluví? Mohlo se pokazit nebo zvrtnou ještě něco jiného?
"Ricku, DĚJE se něco?" zopakovala jsem svoji předešlou otázku, poněvadž se mi nedostalo srozumitelné odpovědi.
Slyšela jsem krátké povzdechnutí. "Ano, asi ano. Před třemi hodinami jsem byl autem na cestě do jedné malé vesničky, kousek od Mystic Falls. Je to necelých… pět kilometrů. Ale na něco jsem narazil."
Zkameněla jsem a nervositou a vypětím téměř nedýchala.
"Na co?"
"Projížděl jsem kolem jednoho domu, ale moje auto se nějak porouchalo. Ale když jsem vyšel z auta, viděl jsem nějakou… nemohu říct, jestli ženu nebo dívku. Ale bylo to… zmatené. Seděla u jednoho domu, cihlově zbarveného a v rukách něco držela. Vypadalo to, jako kdyby na někoho čekala. Ale má to háček."
Háček? Jaký háček? To, že viděl nějakou ženu, která se asi po někom sháněla, byl háček? Já bych to tak černě neviděla…
"V jakém smyslu, Ricku?"
Další povzdechnutí. "Ta žena… za jiných okolností bych ti o tom nic neříkal, ani Damonovi, Kate a Eleně, ale je to důležité."
"K věci, prosím. Promiň, Ricku, ale přišel zrovna Matt. Ale… to nevadí, o čem přesně je řeč?"
"Jde o to, že ta žena… nevím proč se to domnívám vůbec, ale je děsivě podobná někomu, koho znám. Nebo jsem ho alespoň jednou už viděl na fotografii. Je úplně stejná jako ta… žena."
Zamračila jsem se. Měním názor, fajn, tohle je trochu větší háček. Těch podobností je tady trochu hodně.
"Máš ponětí, komu se podobá?" zkusila jsem to poprvé.
Ale příznivá odpověď nepřišla. "Ne, to ne. Ani zdaleka. Řeknu ti jen, že… měla dlouhé černé vlasy a oválný obličej a výrazné oči. Tím způsobem, že byli modro šedé, takové… divné."
"Dobře," přitakala jsem bez rozmyslu. "Zeptám se ostatních, jestli o ní někdo něco neví, dobře?"
"Dobře," souhlasil. "A ty… ty nemáš ani ponětí o tom, co by to mohlo být za člověka? Mohlo by to být vážné, třeba to má s něčím spojitost a my by jsme to měli vědět."
"Ne, bohužel ne. Ale zeptám se. Slibuju."
"Dobře, takže tedy nenechávej Matta čekat. Pozdravuj ho ode mě!" loučil se se mnou Rick a konečně zněl trochu veseleji, nebo méně napjatěji.
Usmála jsem se, "Jistě. Budu. Měj se."
"Ty taky."
Zavěsila jsem a položila sluchátko. Další nevysvětlitelná otázka: CO to bylo za ženu?

Kate se trochu jako kočka protáhla a vzala za kliku. Když otevírala, ucítila jemný závan mužské vůně, a čekala na příchozího s úsměvem na obličeji. Bylo přeci nutné zapůsobit hned na první dojem!
Skoro kliku upustila. Tohle byl Matt?pomyslela si s úsměvem na rtech a trochu zaraženou postavou. Líbil se jí. Jeho blond krátké vlasy v tom světle působily mírně tmavěji a delší. A světle modré oči se upíraly na její osobu. Takhle se jí někdo nelíbil už od dob, kdy milovala Toma… zavrhla tu myšlenku. Teď není zrovna ta nejvhodnější doba na to, na něj myslet, pomyslela si.
Matt si oddechnul. "Sláva, tak dlouho jsem čekal, až vás dvě budu moct vidět. Řekni mi, Margaret, co je to prosím tě s Elenou? Neviděl jsem ji děsivě dlouho, kde je? Damon mi nechtěl říct nic jiného, než že na tom není dobře, nebo co to gdákal!"
Kate se bublavě zasmála a prohnula se od pasu dolů. Tohle bude hodně veselá kopa, pomyslela si. Čím dál tím více se na něj dívala, tím více se jí i líbil. Ne, ne, nemůže. Je to člověk! Vzpamatuj se, co se to s tebou děje?
Kate se nadechla k přímé a upřímné odpovědi. Nebylo jejím zvykem všechno roztahovat. A teď to nebylo zrovna dvakrát možné. Matt musí vědět o tom, co se to tady děje. Nemůže žít v nevědomosti jako většina ostatních lidí, se kterými je denně v kontaktu jak Margaret, Damon, tak i Stefan…
"Promiň," začala jednoduše a pokračovala, "ale já… jak bych ti to jen řekla? Nejsem to co si myslíš že jsem. Nejsem Margaret."
Matt se nechápavě zamračil. Ehm?
"Doooooooooooooooooooobře… Hele, teď není ten správný čas na vtipy, Margaret. Kde je Elena? A vlastně kde jsi posledních pár dní ty? Mám o vás dvě veliký strach!"
Kate si povzdechla. Aha, tak tohle asi bude muset roztáhnout trochu víc, než měla původně v plánu copak je to tak těžké pochopit?... Odpověď znala… jenomže si ji nehodlala přiznat… ani za mák!
"Matte, já nejsem Margaret. Jmenuji se Kate. Jsem… sestra Katherine!" vybalila na něj upřímně a ani nečekala, že by se divil tak moc. Tedy, málo.
Matt nadzvedl obě obočí, tak rychle, že by to nedokázal ani upír za všech smyslů po hromadě a hleděl na Kate, jako kdyby se snažil pochopit to, co chápal už dříve, ale až teď si uvědomil, že to nechápe.
"Počkej, počkej. Katherine má sestru?"
Kate odvrátila obličej, ustoupila ode dveří a pustila ho dovnitř. Ani na chvíli nezaváhal a vešel bez nejmenším problémů nebo nervosity. Tento rok se toho událo tolik, jako ani ne za poslední jeho celý život!
"Už je to dávno."
Matt od ní vycítil, že o tom nechce mluvit takže přešel k té jiné stránce.
"Až nebezpečně jsi si podobná s Margaret. Promiň, v první chvíli to… zmátlo mě to. Něco takového jsem nečekal, i když bych asi měl."
"Proč bys měl?"
"Protože se toho poslední dobou děje tolik, že by mě to udivovat nemělo. Zvláště pak děsit," dodal posléze.
Kate se ironicky uculila. Takhle ji Matt neznal. Jo, vlastně! Skoro se plácl do čela když si zase vzpomněl na to, že tuhle osobu vůbec nezná!
"Děsím tě?"
Matt překvapivě zavrtěl hlavou. "Kupodivu ne. I když bych od upírky čekal něco úplně jiného. Spíše, že mi vysaje krev hned při prvním pohledu na mě?"
Kate zavrtěla pobaveně hlavou. "Ne, to bych neudělala. Co jsem slyšela, jsi rodinný přítel. Jsi zasvěcený do toho, co se kolem tohoto městečka děje."
"A proto mě nezabiješ?" hádal pobaveně také a posadil se přitom na gauč. Po tak dlouhém čekání a chůzi, než se k tomuto domu dostal, to pro něj byla neuvěřitelná úleva.
Kate zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Ne, proto si tě vážím!"
"Nechápu," přiznal se upřímně Matt a Kate začala vysvětlovat, přičemž přecházela po celém pokoji a rozhlížela se, kdy konečně přijde Margaret. V obývacím pokoji bylo trochu moc teplo… nebo se jí to jen zdálo?
"Jednoduše jsi za prvé přítel mých přátel. A za druhé… ten, komu se Damon nebo Margaret svěří… předpokládám, že mu stoprocentně věří, že to co mu prozradí nikomu neřekne. Věřím ti. Záhadným způsobem, ale přece."
Matt přikývl a prohlédnul si ji. A opravdu našel několik rozdílů, které dříve neviděl. Kterých si nevšímal, protože byl příliš zaujat tím, aby na ni všechno v největší rychlosti vychrlil a ignoroval všechno kolem.
Kate měla trochu kratší vlasy a neměla je tolik rovné, jako jeho dlouholetá přítelkyně, se kterou si hodně dáávno dokonce i hrál nahý na pískovišti (ty časy by ze sudu raději vymazal, i když tehdy ani neměl nic co by mohl skrývat… nic moc…). A její oči byly trochu jiné, i když jejich barva byla stále stejná a nezaměnitelná s tou její. Hodně tomu také dával její výraz, její úsměv, její rty… Ne, ne! Na co to proboha jen myslím, pomyslel si a napomínal se v duchu, naštvaný sám na sebe.
Kate vycítila, že se necítí moc dobře. Je zmatený. Proč? Vypadal hodně, hodně, hodně vyrovnaně. Že by se jí stále bál? Ale… co jí to může vadit? Přeci jen je to jen rodinný přítel. nic, co by pro ni mělo znamenat hodně! Nebo… znamená? Ne, ne, ne!
"A co tady vůbec děláš, Kate?" oslovil ji tentokrát poprvé křestním jménem a ona pocítila v srdci malé zachvění a rozbušení srdce, i když už nebije. Co se to s ní děje? Tohle bude muset hodně rychle zastavit.
Kate se zamračila. Ano, dobře, ví rodinná tajemství, ale… tohle? Neví to ani Damon, přičemž jeho se to týká nejvíce. Jeho a jeho bratra. Který za to, co se stalo, nese tu největší vinu, jaká kdy snad jen mohla nastat.
"První důvod je ten, že jsem potřebovala po těch… hodně, hodně, hodně letech vidět Damona. Je to můj nejlepší přítel, ani po těch 160 letech se na tom nic nezměnilo. Druhý důvod je ten, že mi chybělo Mystic Falls. A třetí důvod… mám tady něco na menší vyřizování. Týká se to Damona a Stefana."
"Zase něco vyvedli?" začal je ihned podezřívat Matt a zvláště pak Damona. Věděl, čeho je ten manipulativní magor schopný.
Kate nepřekvapeně zavrtěla hlavou. Kdyby tohle aspoň! Tohle bylo desetkrát jednodušší!
"Ne, to ne. Kdyby to bylo něco takového rázu, stěží bych se kvůli tomu obtěžovala sem přijet, navíc tu zůstat tak dlouho."
"Takže je to větší důvod?" hádal zase Matt, a Kate si uvědomila, že stejně jako ona miluje hry… To Tom také, pomyslela si, ale rychle tu myšlenku zase zahnala. Dnes na něj vzpomíná až moc často.
S povzdechem přikývla. "Ano, hodně veliký. To, co se Damon dozví, přestože Stefan už to dávno ví, poněvadž to způsobil, ho zničí. Zasahuje to až moc do jeho minulosti, přítomnosti a budoucnosti a hlavně vztahu mezi jeho bratrem a otcem."
"Otcem? Mněl jsem za to, že je dávno, dávno mrtvý, ne?"
Kate přikývla. "Ano, to také je. Ale to, co jim musím říct… mu… říct… Se to Guiseppa týká. Hodně. Také na tom nese vinu. Ale alespoň Damon získá to, co před dlouhou dobou ztratil."
"Myslíš něco… hmotného?"
Kate přikývla. "Ano."

Když jsem přišla do kuchyně, našla jsem je oba dva usměvavé sedět na pohovce, takže jsem se k nim jednoduše přidala.
Mezitím, co byl Damon jaksi pryč a vůbec se ani v nejmenším neobtěžoval se zatím vracet, jsme spolu s Kate vysvětlily Mattovi, co se to tady děje. Shodou náhod se dozvěděl i o tom, kdo to byl Tom, i když jsme to (ne jako před několika hodinami při našem "krátkém" rozhovoru na toto téma my) obletěli menším obloukem…
Matt nebyl ani v nejmenším v šoku, což jsem vlastně očekávala. Vždycky pro něj nebylo ani v nejmenším těžké uvědomit si, kdy je dobré nebýt šokován a kdy je dobré si na to naopak hrát.
Ale došla mi také jedna věc; že to mezi Kate a Mattem "trochu" jiskřilo.
Víte, jak to myslím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama