Cold Fire 16

9. března 2011 v 12:18 |  Cold Fire - Danielle
VIZE
Otevřela jsem oči. Zmateně jsem se rozhlížela. Co to bylo zač? Zase jsem viděla… co jsem to viděla?
Vydechla jsem a s nevírou jsem se stále rozhlížela po celkové zahradě. Viděla jsem teď Damonovu… matku? Opravdu to byla ona? Měla dlouhé hnědé vlasy, ale oči vypadaly jako kopie těch Damonových.
A potom… jak to Kate myslela, že mu nemůže říct pravdu? Damon byl rozzuřený k nepříčetnosti a ona mu něco toužila říct, ale nemohla. Něco o jeho matce. Prý se ji snažila zachránit, ale nepodařilo se jí to. Takže je teď stejně mrtvá… ale… co když ne?
Hloupost, zavrtěla jsem zmateně hlavou. Tohle nemohla být pravda, ať to bylo jak chtělo, Damonova matka zemřela při Stefanově porodu. Sám jí to takhle řekl. Chudák Damon. Věděla jsem, jak se musel cítit.
Zvedla jsem se z lavičky. Tohle opravdu nebyl ten nejlepší nápad, kde se snažit odpočívat. Vzpomínky na mě lítaly snad ze všech stran. Zničím to někdy? Tu touhu dozvědět se všechno?
Postavila jsem se znovu na pevnou, mokrou zem od deště, a sledovala jsem, jak se zvedl vítr a strom, keře i rostlinky se začaly vířit a tancovat v rytmu vzduchu. Objala jsem si pevně ruce. Ač byl teprve začátek podzimu, už jsem pociťovala značnou změnu.
Ale nebyla to jen změna v počasí, to rozhodně ne. Byla to i změna v celkové atmosféře. Něco tady nesedělo. Nerozuměla jsem tomu, proč si neustále na něco vzpomínám. Proč je to dnes tak intenzivní? Chystá se něco? A pokud ano, proč o tom nic nevím?
Ale byla tady jedna zajímavá otázka: skutečně o tom nevím, nebo o tom vím a nepřiznávám si to?
Něco vyselo ve vzduchu. Vím to, nemohla jsem to ale chytnout. Jak bych také mohla? Nikde nebyl nikdo.
Povzdechla jsem si. Asi bych se měla stavit doma a přinést si několik věcí… budu u Damona muset přespat. Musíme s Elenou vědět, jak na tom Stefan je!

Usmála se. Moc dobře to tady znala. Jako malá, malinká holčička, tady sama žila a hrála si s ostatními. Byly to krásné časy. Bezstarostné. Její otec jí kdysi vlastně vyrobil i vlastní budku. Moc ráda na to vzpomínala. Ale tehdy je už nestihla zachránit, jen sebe. Vlastně i ji NĚKDO zachránil.
Před ní byl dům té dívky. Věděla, že tam bydlí, už kolikrát toho o ní tolik slyšela. Zpozorněla, když zahlédla před domem nějakou siluetu. Mávala na ni. Asi to bude nějaká příbuzná, pomyslela si a vydala se k ní.
"Margaret, co tady děláš?" vykřikla na ni Jenna a snažila se uklidnit.
Zamračila se. Aha, takže by měla v tuhle chvíli být někde jinde! Ale kde? Ta dívka je pro ni velice, velice zajímavou. Co pořád dělá? Nevydrží stát na jednom jediném místě jeden den a nic nedělat? To ona to tak dělala po hoodně dlouhou dobu.
"Promiň. Kde bych teď ale měla být?"
Jenna na ni nevěřícně pohlédla a asi teď zvažovala, jestli je její holčička při vědomí a není mentálně postižená.
"Přece u Stefana a Damona, v penzioně!" vydechla. Co to bylo s Margaret? Chovala se, jako by to ani nebyla ona i jiný pohled ve tváři měla, vypadala starší.
Pochopila a plácla se najednou do čela, jako kdyby jí to teprve teď docházelo. Vlastně… jí to teprve teď docházelo! Měla si to hned uvědomit kde jinde by mohla být, než u Salvatorů. Slyšela o jejím přátelství s Damonem. A byla za to ráda. Je to její přítel, musel… mít přátele. To jeho bratra by nejraději zabila…
Třeba na to ještě přijde čas… pomyslela si.
"Promiň, já jsem zapomněla. Byla jsem v obchodě, abych něco koupila na jídlo, víš? Damon mě o to požádal."
Jenna se zamračila. "V obchodě? Máš prázdné ruce, Margaret!"
Usmála se a pokrčila rameny. Bylo to ták lidské!
"To víš, bylo zavřeno."
"Zavřeno?" zopakovala stále nevěřícně Jenna a založila si ruce na prsou.
Souhlasně přikývla a horečnatě přemýšlela. Ani jí to nedalo žádnou nadlidskou práci! Jak by mohlo?
"Ano, bylo zavřeno. Majitel je někde na dovolené. Tak mě napadlo, že bych se mohla stavit doma a vzít něco odtud."
Jenna souhlasně přikývla a konečně jí uvěřila. Ano, tohle bylo konečně normální vysvětlení. Ne takové, jaká jí vždy řekla Elena.
"Jistě. Ty se tam ještě vracíš?" napadlo ji náhle a provrtala ji nepříjemným, stále trochu pochybovačným pohledem. Nevěděla proč, ale něco na ní nesedělo. Znala ji odjakživa, ale dnes byla… jiná!
Přikývla. "Ano. Asi tam budu ještě … dva… tři dny. Uvidím. Podle okolností. Nevadí ti to, že ne?"
Jenna s povzdechem přikývla, potom se ale najednou smála. To se jí bezvadně hodilo, samozřejmě, že ji to nenapadlo hned!
"Vlastně ne vůbec ne. Aspoň budu moct pozvat Alarica. Neviděli jsme se… od včerejška!!" dodala nakonec upřímně a zlatovlasá dívenka nemohla udělat nic jiného, než se jí zasmát. Takové příbuzné mít, to by za to byla neskutečně ráda.
"Jistě, užijte si to. A víš ty co, já se stavím v jiném obchodu. Koneckonců je ještě na konci města, sice je to oklika…" napadlo ji a už se tím směrem chtěla zase dát, ale Jenna ji zmateně zastavila. Copak přišla o rozum?
"Margaret, Margaret… vzpamatuj se. Obchod pana Pierca je dávno, dávno zrušený. Dlouho už v něm nikdo neprodává, holčičko."
Zamračila se. Zničili ho snad? Jestli ano… ale to nebylo přece možné! Nebo ano? Vážně tu nebyla hodně dlouho. Změnilo se snad ještě něco? Nechtěla tady nic, co by se nesrovnávalo s jejím tehdejším Mystic Falls. To totiž milovala.
"A odkdy?"
Jenna nadzvedla jedno obočí. "Poslyš, vrátila ses sice nedávno, ale to tě neomlouvá. Nevíš o Mystic Falls nic! Ten obchod rozbili v občanské válce, v roce… 1864. Alespoň myslím."
Přikývla se zachmuřeným výrazem v obličeji. Zničili asi všechno, co by se mohlo srovnávat s nimi. To jí mělo dojít už v tu chvíli, kdy vkročila na hranice města.
"Aha, jasně. No, já půjdu. Uděláme si doma palačinky, na to ještě věci máme."
Jenna se na ni usmála. "Jistě. Pozdravuj je, hlavně Damona. A Stefana také. Mám o něj obavy."
Už byla na poloviční cestě se otočit a jít k penzionu, ale zastavila ji Jennina poslední slova. Má obavy o Stefana?
"Je s ním něco v nepořádku?"
Jenna jen nevědoucně pokrčila rameny. "Nevím. Ale je pořád tak bledý, vyhýbá se sousedům, dokonce i Eleně. Je to podivné."
Přikývla. "Dobře, promluvím si s ním. Ahoj, měj se."
Takže se Stefanem je NĚCO v nepořádku? Tsss! Samozřejmě, že je s ním něco v nepořádku. Silném nepořádku. Je to přece upír. Určitě zase pije lidskou krev. Právě toho se obávala. Přišla sem navštívit Damona, ne pomáhat, aby se dal zase Stefan dohromady. Ale to už nebude možné. Teď když pije lidskou krev tak nepřestane.
Na druhou stranu v to stejně čekala. Nějaký háček, který se objeví zrovna když ho nikdo nečeká a nepotřebuje, je právě na dohled. Musí ho zastavit. Pomůže Damonovi.
TSSS, to jediné, co mohla udělat, bylo že by Stefana zabila. Ale to by se asi nikomu z přítomných (krom ní samotné) nelíbilo…

"Damone, vážně o nic nejde. Jsem unavená. Půjdu za Elenou do pokoje, určitě zase brečí. Ano?" usmála jsem se na něj a on přikývl.
"Dobře," souhlasil nakonec a už jí věřil, "a já se podívám venku po nějakém jídle."
Protočila jsem oči v sloup. "Damone, v kuchyni jsou ještě přísady na … třeba palačinky. To stačí!"
Damon neoblomně zavrtěl hlavou. "Ne, to nestačí. Budu zpátky než se naděješ."
"Za jak dlouho?" chtěla jsem se zájmem vědět.
Zachechtal se. "Za pět minut?"

Vylezl z domu Salvatorů. Slyšela, jak mluví s Margaret. Ano, slyšela. Když ji uviděl, tvářil se, jako kdyby mu něco unikalo a na něco právě přišel. Došlo mu, že nemůže být jeho malá přítelkyně z domu pryč dřív, než on?

"Damone!" vykřikla a přiběhla k němu. Neviděla ho tak dlouho! I on se na ni usmíval. Ale asi si myslel, že je ta druhá! Nevadilo jí to, koneckonců ji neznala, ale těšila se na to. I na to, že pozná její sestru. I když tohle… ji mírně děsilo.
Damon se na ni pořád usmíval a už se ji chystal objat, když se zatvářil nesmírně překvapeně. Poznal to snad? Poznal, že to není ona, ale je to ona? To by jí všechno usnadnilo…
"Margaret?" zkusil to opatrně, ač si nebyl zcela jistý, že je to správná odpověď. Usmála se ještě víc, až jí zazářily krásně bílé zuby. Trošku se sekl, ale to se stává i těm starším a vyspělejším, než je on.
"Zkus to znovu, Damone!" napověděla mu. O té podobě věděla, byla si jí moc dobře vědoma, už když se sem chystala. Chtěla vidět svého nejlepšího přítele, po tak dlouhé době. Teď, když je její sestra z dosahu, nemusela riskovat, že ji znovu uvidí…!
Tak dlouho ho neviděla! Byl pořád stejný, nezměnil se. No, možná to jediné, co se změnilo, bylo jeho absolutně černé oblečení a rovné vlasy, které byly dříve trošku kudrnatější. Jinak se v jeho obličeji nezměnilo vůbec nic. Ale byl krásnější. No aby ne, když už je o 150 let starší!pomyslela si pobaveně.
Damonovi po tváři proběhla vráska, ale ne něčeho obávaného, nebo zamračeného a vyděšeného. "Kate?!!"
Škodolibě a tajemně se ušklíbla. Působila jako malá holčička, která něco chystá. Někdy je fakt lepší vrátit se, když není ve městě nikdo z těch, kdo by to byl čekal…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 **Lady-Cute** **Lady-Cute** | Web | 9. března 2011 v 12:27 | Reagovat

Lady Gaga vs. Maria Aragon -- kdo myslíš že spívá lépe?? mrkni na moj blog a vyber tu lepší!! :)
PS: promin za reklamku!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama