Cold Fire 14

9. března 2011 v 11:19 |  Cold Fire - Danielle
VYMKNUTÁ KONFRONTACE
Damon pokrčil rameny a o krok ustoupil. Možná, že jsem to měla trošku brát jako důkaz toho, že nemám riskovat, ale kdo by to v této situaci udělal že?
"A o čem jsi chtěla mluvit? Konečně mi to řekneš?"
Můj úsměv se tím pádem ještě zvětšil a já jsem se tajemně zasmála. Samozřejmě že ano, Damone…
V tuto chvíli Damonovi připadala úplně jako Kate. Obě dvě se smály téměř podobně. Za posledních 160 let na ni nemyslel moc často, jen jednou za desetiletí. Ale to nešlo, vzhledem k tomu, že Margaret jí byla podobná jako vejce vejci.
"A zajímá tě to? Nebo se ptáš jen čistě ze zdvořilosti?" nadhodila jsem mírně opatrně (opravdu jen mírně).
Damon souhlasně přikývl a ironicky dodal. "Kdybych se ptal ze zdvořilosti, za prvé by jsi to poznala. A za druhé by jsi tady nestepovala polonahá, Margaret!"
Zasmála jsem se pobaveným tónem v hlase a pokrčila jsem nápadně rameny. Otočila jsem se a vydala se směrem ke křeslu, odkud jsem těsně při jeho příchodu vstala. Možná bych si s ním neměla zahrávat, pomyslela jsem si opatrně, ale já to tak moc chci. Zajímalo by mě, jak bude nakonec reagovat.
"Nejsem polonahá. A chtěla jsem s tebou něco probrat."
Protočil oči v sloup. "To mi došlo. Ale co konkrétně?"
"Konkrétně… náš vztah!" uvedla jsem konečně na pravou míru a čekala jsem na něj. Na jeho reakci. Byla jsem si úplně jistá tím, že bude zajímavá, ať bude jakákoliv.
Damon se zamračil? Jejich vztah? Proč chtěla probírat něco takového? Jejich vztah byl úplně normální. No, alespoň z její stránky, jak si stále myslel. To, že se do ní zamiloval, by vědět neměla, ale hrát mrtvého brouka? O co se snažila? Co tím vším ve skutečnosti chtěla dokázat?ptal se sám sebe zamyšleně.
"Vztah?"
Šibalsky jsem se usmála. "Ale no tak, Damone. Nehraj to na mne. Už se trošku známe. A já chci vědět jen pravdu. Nežádám tak moc."
Nežádá tak moc? Tak to se tedy šeredně pletla. Samozřejmě, že žádala více, než bylo v současné situaci vůbec byť jen trošku možné. Copak nerozuměla tomu, jak neuvěřitelně riskantní je jejich vztah, byť jen přátelský? Je to jako kdyby se nenávist přátelila s láskou (což se tak často děje!). opravdu očekává, že by to risknul? Ale… on to tak moc chtěl. Nerozuměl tomu, proč se takto chová! Celý život se staral jedině o sebe a proč by tomu tedy teď mělo být jinak?
"Žádáš. Nebo nevidíš okolnosti a skutečnosti!" dodal s pohledem na moje tričko. Ok, musela jsem uznat, že není zrovna… obvyklé.
Skutečně je nevidím?pomyslela jsem si. Já jsem VĚDĚLA, co k Damonovi cítím! Samozřejmě že jo! Ale jestli on ne, jak jsem mohla očekávat, že vyjde tím pádem můj plán? Musím to zkusit. Prostě musím. Není jiná možnost. A i přes to, že si téměř nevěřím, to nejde jinak.
"Vidím. V téhle situaci bych nechtěla být slepá, Damone!"
Kývl hlavou na pravou stranu. "V jaké?"
"V situaci, kdy se rozhoduji na tím, co cítím!" odpověděla jsem trošku roztřeseně. Byla jsem tak naštvaná, že nedovedu udržovat sebevědomí na plných obrátkách. Skutečně mě celá tahle situace natolik vyděsila a znervóznila?
Damon sklopil hlavu. Přesně tohoto se obával. Obával se toho, že nebude jediný, kdo vysloví slovíčko: miluji tě. Margaret se mu to možná snažila nějak naznačit.
Ale na druhou stranu tolik chtěl, aby to udělala. Nemohl si nic zapírat, toužil po ní. Chtěl s ní být každou každičkou vteřinu svého života, protože ho měl totiž až moc dlouhý. Nekonečný, jako nic na světě. Ale on jí hoden nebyl. Byl nebezpečný, nikdo v něj nevěřil, nikdo nedoufal v tom, že by se snad jednou v životě změnit dokonce i mohl.
Ale ona ano. Sama mu řekla, že mu věří. Odhadla, jaký ve skutečnosti je. Tohle ale nechtěl. Tohle byla totiž ta jeho slabina, kterou odhalila jedině jedna jediná osoba na světě, kterou zatím poznal. Kate. Tentokrát jsou už dvě. Kate a Margaret. Odlišné a stejné dívky, podobná jako vejce vejci té druhé.
"Neměla bys!" dodal hlavu stále sklopenou.
A tohle byla ta ona chvíle, kdy jsem si konečně řekla, že nemá smysl celou tu dobu chodit jen kolem horké kaše. Proč mu to prostě neříct? On mi také všechno říká bez toho, že by nad úplně vším vždy uvažoval.
"Damone, tohle je myslím na mě. Ale koneckonců, proč to nechceš slyšet? Nechceš slyšet, že pro jednoho člověka nejsi vždy ten nejhorší, nejnespolehlivější, nejnebezpečnější upír na světě? Nechceš slyšet, že ti někdo do tvých rukou vkládá svoji důvěru? Že tě někdo chápe hodně dobře?? Nechceš ani slyšet, že tě někdo má rád?"
Damon ke mně zvednul oči a konečně jsem v nich něco zahlédla. Bylo to tak nepatrné, ale byla jsem si tím zároveň nenávratně a stoprocentně jistá. V jeho očích byly jiskřičky! Nikdy jsem je tam ještě neviděla. Damon se na mě pořád, pořád díval a já jsem se v jeho pohledu začínala ztrácet, unikal mi smysl toho, proč tu tak stojíme a nic neříkáme. Unikl mi smysl toho, co jsem právě vyslovila. V těch jeho očích jsem vždy plavala, jako kdybych se topila v několikametrové vodě a nemohla se nadechnout. Nešlo to.
Beze slova jsem se prostě rozhodla. Tohle by měl dělat každý. Jednat impulsivně. Protože ne vždy se to nevyplatí. Jednou v životě ti to dokáže i zachránit život. Nebo dát šanci. A já tolik, tolik doufala, že šanci dostanu. I když to, co udělám, je hodně, hodně nebezpečné. Jenže máma samotná mi říkala: 'Nikdy nic nevzdávej jen proto, že se ti to zdá nedosažitelné. Protože nakonec zjistíš, že je to naopak!' A já mámě věřila.
Došla jsem až úplně k Damonovi (nedalo mi to ve skutečnosti nijak velkou práci, nýbrž stál asi metr ode mě) a začala jsem se pomalu, pomaloučku přibližovat k jeho rtům. I ony byly nedočkavé.
Naše rty se spojily a já Damona od srdce políbila. Zprvu se zdál mírně překvapený mým rozhodnutím, které se už nedalo vzít zpátky, ale potom mu došlo, že bych se toho nevzdala a koneckonců ani on ne a polibek dlouze prohloubil. Levou rukou mě chytl kolem pasu a pravou rukou mi přiložil na tvář, která právě hořela touhou…
Damon mě líbal jemně, tak jemně, jako kdybych byla z porcelánu. Vžila jsem se do toho polibku, který trval tak, tak dlouho.
Pomalu, vlastně rychle, tak rychle, že jsem si to poprvé ani neuvědomila, mě Damon položil na postel a pokračoval v líbání. Když přešel ke krátkým, jemnějším polibkům na krku, začalo mi silně bít srdce. Byla jsem si jistá, že ho slyší.
Damon mi rychle přehodil tričko přes hlavu a odhodil ho kamsi za nás.
Nevnímala jsem vůbec nic jiného. Nevnímala jsem nic, jedině mě a Damona. A jeho horké doteky, které jsem cítila po celém těle. Bylo to, jako kdybych se koupala ve vařící vodě! Po pár minutách jsme oba dva leželi na posteli úplně nazí, ani jsem si nevšimla, že mi Damon stáhnul i kalhotky a neměl na sobě už své obvyklé černé kalhoty.
Oplácela jsem mu vášnivé, energické polibky jako smyslů zbavená. Ani jsem v tuhle chvíli nepotřebovala dýchat. Stačila mi jedině Damonova ústa, které se stále lepily na ty moje a já se je tam snažila ze všeho nejvíce udržet.
K tomuto nebyla potřebná žádná slova. Přehoupla jsem se zpod Damona na něj a začala jej líbat na hrudi. Damon zasténal. Dráždivě jsem tedy přistoupila k jeho krku a líbala ho tam.
Kdyby si teď vzpomněl na Katherine, došlo by mu, že milování s ní bylo vždy jednotvárné. Vždy mu po tom následně vymazala vzpomínky na to, že se napil z její krve. Že pil její krev. Vymazala mu vzpomínky na to, jak z ní měl poprvé strach. To byl první okamžik, kdy částečně přišel o svou lidskost… Nikdy si po tom nic moc nepamatoval, jen čas do času nějaký záblesk ve snech. Stejně to dělal i s ostatními dívkami, se kterými spal od té doby, co mu tolik ublížila Katherine a jeho bratr. Nikdy si nic nepamatovaly. Říkal si, že je to tak lepší. I když ani neví, co všechno s nimi dělal.
Ale s Margaret to bylo tolik, tolik jiné! Margaret by nikdy v životě nevymazal vzpomínky! A nikdy by jí ani neublížil. Nikdy v životě by se nenapil její krve. Vkládal do těch polibků všechno ze své lidskosti. Vítal tuto chvíli. Užíval si ji. Když mu problesklo hlavou, že teď si je jistý, že je Margaret jediná dívka, kterou kdy miloval, neodvážil se si odporovat. Protože už věděl, že je to pravda. To na ni čekal celý život, kdy trpěl kvůli stínu lásky ke Katherine. Proč ji nepotkal o 160 let dřív?! Stal se nakonec upírem proto, aby počkal na to, až se narodí a bude ho milovat?
Navíc byla Margaret jedinou dívkou na celém širém světě, kterou by nikdy nenutil, aby se s ním milovala. Od které by to ale navíc nikdy ani neočekával. To ona s tím přišla, tak nečekaně ho políbila, že už se prostě nedovedl držet zpátky. Nedovedl držet zpátky své city, tak moc silné, že je prostě nešlo… zastavit.
Margaret v něm po více než sto padesáti letech probouzela touhu, tak neskonale mocnou. Probouzela v něm vášeň! Nikdy to nezažil, rozhodně ne jako upír. A už si ani nepamatoval, jak to bylo, když byl ještě člověkem.
Damon byl shodou náhod ale zase hrozně rychle nade mnou a prozkoumával polibky celé mé roztoužené tělo. Nebránila jsem se, sladce jsem se tomu poddala a užívala si to.
Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nikdy jsem neřekla, že ač je mi už šestnáct let, stále ještě jsem panna. Nikdy jsem se s nikým nechtěla vyspat, ne pokud jsem si nemyslela, že to se mnou stoprocentně myslí vážně. Do boje s Damonem jsem se vrhla hlavně proto, abych to zjistila, ale když už se od polibků schylovalo k milování, nemělo smysl se bránit. Nikdy dřív jsem si neřekla, jak moc to chci. Ale dnes přišla poprvé v životě změna. Chtěla jsem to. Toužila jsem po tom. A po ničem jiném, než Damonovi.
Cítila jsem drobnou bolest. Ale, ne na krku! V srdci. Tohle se stane člověku, který opravdu miluje. Projíždělo to mnou tak často, že jsem to nezadržovala. Nepřemýšlela jsem nad tím, že Elena je o patro pod námi a kdykoliv sem může vejít. Myslím, že by se k tomu stejně ani neodvážila. Neregistrovala jsem skutečnost, že se miluji s upírem, před kterým se mě Elena právě snažila ochránit a lásku k němu mi všemožně vymlouvala. Nevěděla jsem ani, jestli už je ráno, nebo stále ještě noc. Z lásky a touhy jsem na vše dočista zapomněla… nebylo potřeba na něco myslet.
Damonovi polibky na chvíli ustaly a já jsem mírně pootevřela oči, abych se mu podívala do vážného, ale usměvavého pohledu.
"Už víš, co ke mně cítíš?" zeptal se přerývaně. Mírně přidušeně jsem se tomu jedině tak zasmála.
"Ano. Miluji tě!" vyznala jsem se mu přerývaně a právě v tom nejlepším, ve chvíli, kdy se to perfektně hodilo.
"Já… tě miluji!"
A hned po tomto posledním slově, které vlastně do této chvíle chybělo, jsem se opět propadla do vlny polibků a oceánu vášně.

Damon se otočil. Právě přijížděl kočár. Očekávaně se rozhlédnul, jestli neuvidí maličkou postavu, schovanou uvnitř. Neviděl ale vůbec nic, kromě nějaké zlaté záclony. Alespoň se zprvu domníval, že je to záclona.
Katherine mu zezadu přikryla rukama oči. Usmál se. "Katherine?"
"ANO!" zasmála se nahlas a také upřela oči na kočár. Tolik se těšila, až se vrátí její milovaná.
"Tvoje sestra už jede. Kde je Stefan?" ohlédnul se s očekáváním a zamračil se. Takže to on, Damon, nedodržuje pravidla chování? To určitě, odfrknul si.
Katherine pokrčila rameny. "Nevím. Asi někde za námi. A vlastně, teď si vzpomínám, že řekl, že se opozdí. Pan Guiseppe ho poslal pro nějaké věci k paní Pearl."
Damon přikývl a hned, když zaslechl, jak se otevírá kočár, se s očekáváním podíval, kdo z něj vystoupí.
Objevila se v něm krásná dívka, přímo neuvěřitelně krásná. Měla nádherné dlouhé zlatobílé šaty s úchvatným černým lemováním. Měla nádherné světlomodré oči s hustými řasami a velice dlouhé zlaté, vlnité vlasy. Usmívala se tajemným způsobem a pobaveně hleděla na svoji sestru.
Damon obdivně hvízdl. Dívka přistoupila od kočáru těsně k němu, uklonila se půvabným způsobem a obdařila ho zářivým úsměvem.
"Ráda vás poznávám, pane Salvatore. Slyšela jsem na vás od mé drahé sestry jen samou chválu. Je to obdivuhodné. Tak moc jsem se těšila, až se s vámi seznámím. Připadá mi to, jako věčnost."
Damon se přívětivě pousmál, stále ohromen její krásou. "Já vás také rád poznávám, slečno Piercová!"
Zlatovlasá dívka se jen vtipně zasmála. "Prosím, říkejte mi Kate. Nepotrpím si na formálnost."
Damon přikývl. "To je dobře, já také ne. Jsem Damon!"
Kate se na pozdrav znovu poklonila. Budou dobří přátelé…

Najednou jsem se probudila a podívala se kolem sebe. Ležela jsem v Damonově objetí. Měl tak poklidný výraz… byl to zase sen? Nebo zase budoucnost, která se stane? Ale otázka… kdy se to stane?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama